Na křídlech vážky 

11. část

Je potřeba vyřídit pár formalit.

Zavolat na naše ubytování a ověřit rezervaci.

Vojtěch vytáčí číslo, avšak hovor se zadrhává …

Rezervace, z nějakého neznámého důvodu, se o jeden den posunula. Volný pokoj však je k dispozici. Stačí jen přijet.

Iniciativu proto přebírám já. Beru si od něho telefon a daří se mi vše úspěšně finalizovat.

Po úspěšném vyřízení ubytování se Vojtěch tváří nezvykle provinile. Na můj tázavý pohled odpovídá:

Finanční prostředky připravené na tuto cestu nebudou stačit.

Skvělé …

Předvedu kyselí obličej. Chystám se Vojtěcha zasypat výčitkami. U toho však zůstane.

Kde je bankomat?

Bankomat se nalézá přímo v nádražní budově.

První pokus o vybrání hotovosti se ani na potřetí nedaří.

Něco dělám špatně?!

U bankomatu se objevuje celkem sympatický pán ve středních letech.

To je moje šance …

Pána požádám o pomoc, i když váhá pomoc neodmítne. Druhý pokus je hned na poprvé úspěšný. Jako bonus odhalím, kde jsem poprvé udělal chybu.

Velice poděkuju a pán odchází. Dobří lidé se vždy najdou …

Tak co dál?

Je třeba přepravit se na železniční stanici Bratislava Nové město.

Vakem? MHD?

Odpověď mi poskytne informační tabule v hale.

Pojedeme vlakem.

V pokladně kupujeme lístky. Vlak odjíždí za dvacet minut. Nastupujeme. Cesta na Nové město zabere třicet minut.

Jdeme do budovy nádraží informovat se na odjezd vlaku do Velkého Mederu. Zjištěná informace však nepotěší. Vlak odjíždí za devadesát minut.

Co teď?

V google mapách nalézám, sotva za rohem, jakési obchodní centrum.

Pojďme se tam podívat.

Obchodní centrum nakonec zůstane zahaleno tajemstvím. Namísto toho nalézáme celkem dobře vyhlížející potraviny,

Půjdeme se podívat …?

Procházíme potraviny spíše za zvědavosti než nutnosti. Sice velmi dobře zásobený obchod, však skrývá ne zrovna lidové ceny. Asi po třiceti minutách opouštíme obchod a vracíme se na nádraží.

Po krátkém čekání nastupujeme do vlaku a odjíždíme do Velkého Mederu.

Jsem naprosto v klidu. Zastávky hlídat nemusím. Vše za mne zastane vlakový rozhlas. Po devadesáti minutách vystupujeme na známém nádraží.

Jsme zde již po několikáté. Procházíme povědomé ulice, i když je skrývá noc. Otvírá nám dcera majitelky. Vede nás na pokoj. Formality vyřídíme později. Jsem velmi rád. Má únava po celodenním trmácení dosahuje vrcholu. Zmůžu se jen na odložení zavazadel. Pak už vše zastře milosrdná tma.

Druhý den. Dalo by se to pojmenovat pozdní ráno. Kráčíme do města. Začínáme u lázní Korvinus. Zde si pořídím několik fotografií. Také se informujeme o aktuální otvírací době a cenách. Od lázní jdeme do centra. Vojtěch chce najít směnárnu. Má v úmyslu vyměnit zbytek českých korun za eura. Po třiceti minutách přicházíme do centra. Naši pozornost upoutá budova Slovenské spořitelny. Paní za přepážkou rezolutně kroutí hlavou. Nic takového není ve spořitelně možné. Avšak ani u konkurenčních bank. Vojtěch opouští rozmrzele banku. Pokud se mám přiznat, nic jiného jsem nečekal.

Chystám se tedy vykročit. Do Teska na nákup. K mému překvapení mne Vojtěch zastavuje, že do Teska chce jít hned ráno. Nechápavě si ho prohlížím, avšak nechávám tak.

Dobrá a kam nyní?

Vojtěch se chce podívat o pár domů vedle do prodejny COOP. Budiž, jdeme …

Za sebe jsem nucen konstatovat, že prodejna na mne dojem neudělala. Měli tam od všeho kousek, ale nic pořádně. Tentokrát jsem rozmrzele odcházel já.

Přecházíme kruhový objezd. Za ním se nachází supermarket Billa. Prodejna celkem dobře zásobená. Nakupuju zde asi nejraději. I proto, že je to blízko našeho obvyklého bydliště.

Nakoupíme a vracíme se na ubytování. Zvolil jsem cestu kolem kostela. Chci se zde zastavit pro pár fotografií. Jeden záběr… druhý… třetí. Když nafotografuji co jsem chtěl. Ukládám fotoaparát.

Chystám se vykročit … Zastavuje mne Vojtěch.

Jdeš špatně … Zarazím se …

V hlavě si to chvíli rovnám. Musíme druhou stranou, připomene se Vojtěch.

Po chvíli zjišťuji, že Vojtěch má pravdu. Za pět minut jsme v našem dočasném domově.

Tak to vidíš vážený čtenáři. I já se umím ztratit. A na místě, které důvěrně znám. Uf, uf …

Při příchodu potkáváme pana majitele. Ptáme se na vyrovnání účtu. Zve nás dál a předává paní. S ní účet vyrovnáváme. Poté pokračujeme na pokoj.

Odpočíváme.

Po dvou hodinách se chystám do lázní. Vojtěch opět překvapí.

Jdi sám …

Trochu vyjeveně koukám.

Od Vojtěcha se mi dostane vysvětlení.

Mám zraněnou nohu a nemůžu do bazénu

Jsem naprosto zmaten. Pokládám celkem trefnou otázku.

A proč si teda chtěl jet do lázní?

Dostává se mi stejně trefné odpovědi.

Protože do lázní potřebuješ ty.

Hmm, na tom něco bude …

Po nášupu v zaměstnání. Cestě po jižní Moravě a Vídni. Jsem rád, že jsem rád.

Kdyby se únava dala zpeněžit musím zákonitě být několika násobný milionář.

Co se dá dělat, jdu proto sám.

V lázních strávím velmi příjemné tři hodiny. Spokojeně se vracím akorát k večeři.

V klidu povečeřím a odpočívám.

Následující den v brzkém ránu znovu vycházíme. Naším cílem je Tesko. Jdeme opět do centra. Poté dlouhou předlouhou hlavní ulicí až na konec města.

První pohnutkou této cesty je nákup v Tesku a jeho zásobení.

Druhou pohnutkou je projít část města, kam se běžně nepodívám.

Přesto, že do Mederu jezdíme opakovaně. Zatím jsem se pohyboval jen v mně známé části města.

Po třiceti minutách pochodu se ocitáme na konci města. Tesko se nachází trochu dál od ulice na levé straně.

Jdeme dovnitř. Bereme košík. Projdeme prodejnu. Nakoupíme. Zaplatíme.

Vracíme se stejnou dlouhou ulicí do centra. Odtud volíme odlišnou alternativní trasu zpět domů. Pozdní snídaně přijde vhod.

Odpočíváme.

Plus mínus ve stejný čas jako včera se začínám oblékat a připravovat do lázní. Pohled na Vojtěcha mi napovídá, že nemá smyslu pokládat trefnou otázku. Jdu tedy opět sám.

Je to poprvé …

Poprvé, kdy se daří více než jedna návštěva. Trochu frustrující je, že jsem na to sám …

Užívám si své tři hodiny. Jak to jenom jde. Zas se vracím k večeři.

Povečeřím a odpočívám.

Třetího dne ráno pohodově vstáváme. Na programu je jediný bod. Odjezd …

Chtěl bych jet až odpoledne, avšak nesoulad vlaků mi to neumožňuje. V poklidu zabalíme. Rozloučíme se z paní domácí a jdeme na vlak. Po krátkém čekání nastupujeme do vlaku. Jedeme do Bratislavy. Zde přestupujeme do soupravy českého soukromého dopravce. Já vystupuji v Brně na hlavním nádraží. Vojtěch pak pokračuje do Prahy.

V Brně na hlavním nádraží strávím přibližně devadesát minut. Čas tak akorát na občerstvení. Poté nastupuji do vlaku státního přepravce, jež mne dopraví na konec mé cesty.