Na křídlech vážky 

5. část

Pláň slanou se stromovím stěžňů jen z doslechu znajíc,

jen řetězy stříbrnými svých toků k ní připoutána

na oceány svých blankytů spoléháš zcela.

Na zálivy odpolední nad dálkou svou černolesou,

na párně praskající ve stodolách mračen,

na štědrost z hůry,

když dole nic nemůžeš přijmout.

Jsouc jenom k dávání ustrojena jak láska,

jsouc přichystána až k smrti se rozdat,

jsouc všecka ve svých bystřinách,

bobulích, studních i zvonech.

Jan Zahradníček

Skrytý pramen

Zemi mé

Legenda o bílé paně u kapucínů

Bílá paní – identita smyšlená a mýtická, kteráž má původ svůj v mytologii německé. V legendách líčí se bílá paní jako postava bílím rouchem oděná, jež přichází hrozí li rodu nějaké nebezpečí, avšak může zvěstovat i dobré zprávy …

Je tomu již drahmo let, co se dívka z vyšší brněnské měšťanské rodiny bezhlavě zamiluje do divokého velitele pandurů. Barona Františka Trenka.

Baron Trenk, velitel obávaných pandurů, jež sloužili habsburskému vídeňskému dvoru za doby panování mladičké císařovny Marie Terezie. Jenž ohrožuje koalice Pruska, Bavorska, Francie a Turecka. Baron Trenk, mužný a statečný, avšak také poněkud prudký a impulzivní, ale tyto vlastnosti se dívce tuze líbily. Obdivovala na něm jeho vzdělanost. Neb už jako mladík znal mluvit sedmi cizími jazyky a výtečně ovládal hru na housle. Po Brně se šušká, že zaujal i samotnou císařovnu Marii Terezii, jež pro něho má určitou slabost.

I Trenkovi vojáci se při válečných taženích neubránili drancování nepřátelských měst a vesnic. Onehdá se však stává, že kvůli drancování nestihli zasáhnout do bitvy, ve které tak umírá mnoho rakouských vojáků. Tu se promění slabost císařovny v hněv. Císařovna vydává na barona Trenka zatykač a baron tak končí v nemilosti a v brněnském vězení na hradě Špilberk. V něm má být uvězněn až do konce života.

Vrabci na střeše hradu však švitoří, že baron ve vězení vymyslí lest. Způsob jak opustit vězení. Uzavře smlouvu s místními kapucíny, jež mu umožní útěk z vězení a na oplátku obdrží všechen baronův majetek. Plán je takový: Kapucíni mu podají jed, po kterém usne a bude vypadat jako mrtví. V tomto stavu ho kapucíni pohřbí ve své hrobce. Až dojde zpět vědomí, opustí hrobku a vydá se do míst kam nesahá vůle rakouského císařského dvora.

Jenže …

Plán se zvrtne. Proradní kapucíni barona zradí. Toužíc po baronově majetku oddělí Trenkovi během hlubokého spánku hlavu. Trenk je mrtví a později je uložen k mumiím zemřelých kapucínů v prominentní prosklené rakvi.

Jakmile se však nebohá dívka dozví co kapucínští mniši způsobili. Umírá žalem. Protože barona velmi milovala a současně chce oplatit nespravedlnost proradným kapucínům. Stává se z ní bílá paní. Každý rok tak chodí na svátek Všech svatých navštěvovat svého milého do kapucínské krypty.

Historická souvislost

Území dnešního Starého Brna patří v dějinách města Brna k velmi významnému území. Nejstarší doklady osídlení této lokality pochází již z pravěku. Na Červeném kopci jsou nalezeny artefakty staré až 700 tisíc let.

Už v průběhu 8. a 9. století, kdy centrální funkci velkomoravské říše v brněnském teritoriu zastávalo hradiště Staré zámky u Líšně, má určitý význam i sídliště na ostrově mezi rameny řeky Svratky. Území dnešního Starého Brna. Přibližně v prostoru Křížové, Křídlovické a Ypsilantiho ulice. Snad již v 10. století opevněné. Osídlen je i jižní břeh řeky v oblasti nynějšího kostela Milosrdných bratří.

Původně tržní osada zde vzniká u důležitého brodu přes řeku Svratku. Na místě současného Kameného mostu ve Vídeňské ulici. Kdež se sbíhají významné obchodní cesty. Jedna přichází od Prahy, Jihlavy a jižních Čech. Druhá vede od jihu ze Znojma a Mikulova. Na levém břehu Svratky pak cesta pokračuje dnešní ulicí Pekařskou k výšině pod Petrovem. Zde běží dále k Olomouci a do Polska. Či přes Poličku do východních Čech. Brod a osada vznikají v místě, kde tok řeky není tak prudký. Jinak je tomu severněji v úzkém skalnatém údolí. Avšak i jižněji, kde soutok řek Svratky, Svitavy a Ponávky vytváří po většinu roku neprostupné bažiny. Navíc tok, rozdělený na dvě rameny, tady vytváří ostrov a ideální podmínky pro fortifikaci osady.

První doložená písemná zmínka o Brně je z roku 1091 a nalézá se v Kosmově kronice. Souvisí z obléháním Brna. Český král Vratislav s vojskem vtrhl na Moravu a přitáhl ke hradu zvanému "Brno". Sídlu svého bratra, brněnského údělného knížete Konráda.

Toto mocenské centrum, jež popisuje Kosmova kronika. Lze za současného stavu bádání lokalizovat právě v oblasti Starého Brna. Umístění raně středověkého hradu, kde sídlila údělná knížata, v těchto místech potvrzují především archeologické výzkumy. Prováděné od 70. let 20. století.

Ty mimo jiné odkrývají základy dvou raně středověkých sakrálních staveb (rotund). V areálu nynějšího kláštera na Medlově náměstí a v dnešní Vídeňské ulici. Dále fragmenty raně středověkého opevnění v blízkosti ulic Křížová a Ypsilantiho. Také rozsáhlé raně středověké pohřebiště ve Vídeňské ulici.

Založení kláštera

15. května 1323 jsou uvedeny na Staré Brno ke kostelíku Panny Marie, pravděpodobně z východočeských Sezemic u Pardubic, první řádové sestry. Abatyše Christina s dvanácti sestrami cisterciáckého řádu.

1. června stejného roku vydává královna Eliška Rejčka zakládací listinu, ve které se mimo jiné pravý:

My Alžběta, z Boží milosti královna česká a polská, vdova po panu Václavovi, kdysi českému a polskému králi. Dává vědět všem současným i budoucím, že jsme již dříve uznali. Jak je bohumilé a přijatelné, když jsou nově zakládána zbožná a náboženská místa, kde je uctíván a chválen Nejvyšší. Touto nadějí a vírou vedeni a toužíce konat na zemi to, co nám v nebi přinese věčnou odměnu. K chvále a slávě všemohoucího Boha a na počest jeho matky. Slavné Panny Marie, jsme nově založili klášter jeptišek. Zvaný: Aula Sanctae Mariae (Síň svaté Marie) na místě zvaném Staré Brno. Doufajíce, že tímto nabídneme Bohu příjemnou a přijatelnou oběť za odpuštění našich hříchů. Spásu duší našeho manžela a dalších naších předků a dobrodinců.

Dokument rovněž potvrzuje darování statků a patronátního práva nad kostelíkem Panny Marie tomuto klášteru. Král Jan Lucemburský se darováním statků klášteru stává spoluzakladatelem.

Augustiniáni přicházejí

Záhy po vzniku augustiniánského řádu, roku 1256, objevili se i v českých zemích augustiniáni – poustevníci, aby se věnovali duchovní správě, misijní a školské činnosti. V neposlední řadě také vědeckému studiu. Svoje poslání naplňují bohatým obsahem i v Brně.

Mají zde svůj dům snad již roku 1346. Zakládací listinu nového kláštera jim však vystaví moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský až roku 1350. Římský papež roku 1356 fundaci potvrzuje a následně rovněž olomoucký biskup souhlasí se stavbou na místě zvoleném markrabětem. Poněvadž Brno představovalo již v této době organizované město zaplněné měšťanskými domy, chrámy i kláštery. Nezbývalo než využít pro nový klášter místo před hradbami v blízkosti Běhounské (správně Rýnské) brány. Je to část dnešního Moravského náměstí u starobylé Běhounské ulice.

Bohatou přízní svých zakladatelů a příznivců získali augustiniáni rychle značný pozemkový majetek, jehož výnos spolu s odpustky a zvláštními dotacemi umožňuje poměrně rychle uskutečnit velkorysé dílo. Podle zakládací listiny neměl mít konvent nikdy méně než čtyřicet dva členů a kostel se má stát pohřebním místem moravské větve Lucemburského rodu. Svůj příznivý vztah k bratrovu počinu projevil štědrou finanční podporou český král a římský císař Karel IV. i syn Jana Jindřicha markrabě Jošt. O mimořádném tempu stavebních prací svědčí zpráva o svěcení chrámu Panny Marie a Chrámu svatého Tomáše z roku 1356. U příležitosti vysvěcení kostela a augustiniánského kláštera biskupem Janem VIII. Očkem z Vlašimi věnoval roku 1356 císař Karel IV. svému bratrovi pro klášter obraz madony "od svatého Lukáše malovaný". Pro obraz je zbudována zvláštní mariánská kaple a úcta k obrazu se začala rychle šířit.

Roku 1359 již putují do chrámu k mariánskému obrazu poutníci a roku 1366 je před hlavním oltářem pohřbena třetí manželka Jana Jindřicha Markéta Rakouská. Roku 1375 nachází po jejím boku místo posledního odpočinku sám markrabě. Roku 1411 jeho syn z druhého manželství Jošt.

Augustiniáni u svatého Tomáše

Za husitského přepadu roku 1428 je klášter údajně úplně zničen, neboť stál na nechráněném místě. Pro jeho příští zabezpečení dovolilo město Brno roku 1486 obklopit jej hradbami s věžemi tak, aby se celé území připojilo k městskému opevnění. Počátkem čtyřicátých let 17. století nahradila středověké hradební zdi soustava moderních bastionů. Avšak ani ta neuchránila klášter před ničivými údery švédských vojsk. Obléhajících v létě 1645 po čtyři měsíce bezúspěšně město. Kostel utrpěl tak rozsáhlé škody, že i po provizorních opravách zůstalo z původní stavby jen kněžiště. Mše jsou slouženy na oltáři v boční lodi. Z hlavní lodi zůstávají pouze obvodové zdi a je přeměněna v květinovou zahradu.

Příznivá situace v zemi, spolu s prozíravým hospodařením, umožňuje v následujícím období další rozvoj kláštera. Jeho nesporný vzestup předznamenává papežovo svolení k trvalému užívání pontifikálií v roce 1721. Od roku 1745 zasedal převor kláštera, jakožto významný představitel kléru, na zemských sněmech moravských stavů.

Vynikající organizátor převor Ondřej Zirkl (1722 – 1736) zahájil roku 1732 podle projektu Mořice Grimma výstavbu nového kláštera. Jeho budovy vytvoří během následujících dvaceti let, spolu s kostelem, pozoruhodný architektonický soubor. Do dnešních dnů obohacující historické centrum Brna.

Zasloužilí převor Zirkl sice 13. listopadu 1736 umírá. Po krátkém působení Kristiána Obsolky je však do čela kláštera zvolen neméně zdatný Matouš Pertscher (1740 – 1777). Za něho jsou dostavěny klášterní budovy. Na vnějšku vyzdobeny sochami. Uvnitř nástěnnými malbami. Vybaveny užitkovým i reprezentačním mobiliářem. Současně klášterní dílna, vedená uměleckým truhlářem bratrem laikem Bernardem Stettnerem, zhotoví roku 1747 pro knihovní sál nádherné intarzované regály.

Roku 1752 je klášter povýšen na opatství. Jedná se o jediné augustiniánské opatství na světě.

Roku 1783 však je komunita augustiniánů přinucena panovníkem Josefem II. opustit svou zánovní budovu u svatého Tomáše. Klášterní budova se stává sídlem Moravskoslezského gubernia a později budovou zemského místodržitelství. Augustiniáni přesidlují do opuštěných budov cisterciáckého kláštera na Starém Brně.

Na Starém Brně

Poté, co je výnosem císaře Josefa II. ke dni 18. března 1782 zrušen klášter cisterciaček. Následuje roku 1783 císařův příkaz augustiniánům u svatého Tomáše k přesídlení do opuštěného a zchátralého kláštera na Staré Brno. V následujícím roce tam přibydou ještě řádoví bratři ze zrušeného kláštera v Jevíčku.

Augustiniáni si na Staré Brno vezmou většinu vybavení z interiérů svého původního svatotomášského kláštera. Ten je však větší a jako opatský klášter je přirozeně funkčně zcela odlišně uspořádán. Než tomu je v ženském cisterciáckém konventu.

Nově příchozí augustiniáni tedy musí klášter rozšířit a upravit pro své vlastní potřeby. Aby k tomu získali potřebné finanční prostředky. Prodají značnou část svého hospodářského majetku a začínají pracovat na projektu nového rozšíření kláštera. Roku 1797 vypracují základní návrh na využití původních staveb v klášterním areálu. Pro výstavbu nových částí zvažuje inženýr a představený zemského stavebního úřadu Carl Jacobi von Eckholm o zboření celého starého ambitu s původním refektářem a naopak o rozšíření konventu o nové prostory. Nakonec je však zvolen poněkud odlišný projekt brněnského zednického mistra Jana Amona. Ten navrhuje výstavbu nejdůležitějších sálů kláštera přibližně se shodnými rozměry, jaké měli na původním místě. Jeho projekt je v letech 1797 – 1806 uskutečněn.

Přáním augustiniánských objednavatelů především je, aby na svém novém působišti měli stejné funkční prostory, jaké opustili u svatého Tomáše. Zde vlastnili tři významné sály zimní refektář, slavnostní sál (letní refektář) a knihovnu. Totéž si nechají zařídit i ve svém starobrněnském klášteře. Dochází tak ke zboření kostela svaté Anny s přiléhajícím špitálem. Na jeho místě je podle projektu Jana Amona ke starému konventu přistavěna novostavba prelatury. Jež obsahuje obdobně zimní refektář, knihovnu a tzv. horní refektář. Navíc v dalším konventním křídle je zřízen alumnát pro mladé hudebníky a v horních částech opatské (prelátské) pokoje. Z hřebene střechy nové budovy vyrůstá hodinová vížka, datovaná rokem 1805. Valeně zaklenutý spodní refektář vyzdobili do současné podoby roku 1910 secesními štukami pražští sochaři Karel Novák a Josef V. Pekárek. Plochostropý sál v patře s novobarokní výmalbou má stěny obklopeny honosně provedenými knihovními regály a výzdobou přivezenou sem z kláštera u svatého Tomáše.

Roku 1836 je kostel pro připravované oslavy stého výročí korunovace milostného obrazu uvnitř vyspraven. Svatostánek s příslušenstvím na hlavním oltáři je odborně očištěn. Pro každý ze sedmi bočních oltářů je pořízen litinový pobronzovaný kříž a čtyři svícny. Dveře hlavního vstupu na jižní straně jsou posunuty k vnějšímu líci zdiva a portál je upraven do gotického tvaru. Tyto vnitřní opravy trvají od 24. května do konce září. Farní bohoslužby se zatím konají v kostele Milosrdných bratří. Dne 2. října 1836 je kostel slavnostními bohoslužbami opět otevřen pro veřejnost.

K hlavní rekonstrukci gotického chrámu dochází v letech 1885 – 1903. Stává se tak ve dvou na sebe navazujících etapách:

První etapa probíhá v letech 1885 – 1891 pod vedením architekta Augusta Prokopa. Vyznavače novogotického purismu. Stavitele brněnského dómu. Spočívá v opravě kamenických prvků a fasády kostela. Doplnění všech chybějících kružeb na oknech. Výstavbou kamenné balustrády s chrliči pod štítem hlavního průčelí na místo původní římsy. Úprava zadního vchodu do kostela. Obnova cihelných fiál na štítu západního průčelí. Dále je odstraněna zídka zahrádky u jižní strany kostela a brána do zahrady u apsidy kláštera. Prostory mezi pilíři jsou uzavřeny kovanou mříží. Nad severní kaplí mezi příčnými loděmi je vybudována oratoř. Na jižní straně kostela přistavěny další sakristie. V roce 1887 je restaurováno hlavní průčelí, původní portál je nahrazen novým gotickým se stylovými vraty. Kamenické práce podle návrhu Augusta Prokopa provádí brněnská firma Johanna Tomoly. Dubová vrata vyrobil starobrněnský truhlář a kostelní hospodář Johann B. Rudisch. Ozdobné kování, včetně reliéfních železných desek výplní vrat, zhotovil zámečník Carl Kerl z Jihlavy. V tympanonu nad vchodem je v roce 1889 umístěno dřevěné sousoší Korunování Panny Marie od Aloise Winklera z Innsbrucku. V roce 1891 jsou umístěny na nároží balustrády sochy andělů od brněnského sochaře Antona Dimy.

Při druhé etapě v letech 1886 – 1903 pod vedením vídeňského architekta Richarda Jordána je obnoven interiér baziliky. V letech 1886 – 1894 jsou pro kostel v uměleckém závodě Neuhausen & Jele v Innsbrucku zhotovena malovaná okna. Roku 1890 je na bočních stěnách zadní části hlavní lodi umístěno čtrnáct zastavení křížové cesty. Autorem těchto dřevořezeb ze dřeva borovice limby je rakouský sochař Johann Grisseman z Imstu. Roku 1901 je postavena nová hudební kruchta. Oproti původní pozdně barokní navržené Janem Amonem je rozšířena. Částečně je tak zrekonstruován i původní chór cisterciaček.

Pokračování příště ...

Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:

Legenda o bílé paní

medium.seznam.cz,

cs.wikipedia.org

Historické souvislosti

opatstvibrno.cz

Založení kláštera

opatstvibrno.cz

Augustniáni přichází

opatstvibrno.cz

Na Starém Brně

opatstvibrno.cz