Na křídlech vážky
4. část
Nežel má duše,
že dojdem až v noci
k tvému rodnému městu
a zahrad jeho že neuzříme
pak v soumracích po klekání.
Naše vlastní uhaslé dni
nám paprsky postelou cestu
a jásotem po léta vyslaných nadějí
budeme uvítáni.
Den září zatmívá dálky,
noc temnem zapaluje výše.
Průlomem zřícených krovů
se nad námi otvírá nebe.
A v symfonii bratrských hlasů,
jež vonným přívalem dýše
od světa k světu jak písně lodí
plujících vedle sebe.
Otokar Březina
Svítání na západě
O tisu
Na severním svahu pod hradem Pernštejn. Vedle staré cesty z obce Nedvědice. Roste po staletí starodávný tis. Jeho kořeny jsou propleteny se základy hradu. Jakoby snad tvořily jedno tělo a jednu duši. Mnoho událostí je svědkem, že tomu tak skutečně je …
Tuze staletí do minulosti. Kdy zde nestál hrad, ani nerostl tis. Putuje světem poutník. Vrací se domů z daleké cesty do Palestiny. Místa, kde žil Ježíš Kristus. Kde se zrodila jeho víra.
Je polovina léta. Nad cestou se tetelí vroucí letní vzduch. Nos plný jemu povědomé vůně. Zralého obilí a sena z pokosených luk. Poutník je již pátým rokem na cestě. Jde krok za krokem s mošnou na zádech a starou holí v ruce. Ještě několik kopců pomyslí si a jsem ve své rodné vsi. V hlavě to vyplavuje vzpomínky na mládí. Ze kterého však nezbylo nic.
Ubírá se pomalu údolím Svratky. Těžko uvěřit, že se znovu shledává se známou krajinou. Slunce v pozdním odpoledni se přibližuje k obzoru. Oslňuje poutníka zdrcující silou. Chvílemi až neví, zdali mezi břehy teče řeka. Neb slunce rozlilo se z oblohy a zaplavilo zem.
Tak ozářen a omámen pohlédl vzhůru. Spatří na blízké skále nad řekou čilý ruch. Hojnost lidí na hoře pobíhá. Poutník nabývá dojmu, jakoby snad v tom kusu kamene cosi stavěli. Má již za sebou nejedno vidění a ví, že horko a únava mohou ošálit všechny smysli. Opírajíc se o hůl, přidá do kroku. Vystoupá na kopec, chtě se přesvědčit, že nepřišel o rozum. Neb možná jen proto, že je zvědav.
Na místě pobíhá mnoho dělníků, kameníků a zedníků. Skutečně ve skále cosi staví. Poutník zastaví jednoho muže s kladivem.
Táže se: Mladý muži, co se to tady děje? Zda se, že zde na tomto nemožném místě něco stavíte?
Mladý muž mu vysvětluje: Stavíme zde hrad poutníče.
Poutník vidouce už mnoho. Pokládá za nemožné postavit na této skále hrad. Zasměje se lidskému snažení, jež připomíná čiré šílenství. Napřáhne se. Zarazí svou tisovou hůl hluboko do země.
Řkouce: Dříve se tato hůl na skále uchytí a letorosty vydá. Než li vy hrad dostavíte …
Se smíchem mizí mezi stromy. Nejspíše i ze světa …
Příštího jara se hůl počala zelenat a má se k světu. Stejně jako hrad. Osud hradu a tisu je od té doby pevně spojen. Cokoli se stane tisu. Postihne vzápětí i hrad.
Když jednoho dne usychá tisu větev. Brzy nato propadá se klenba v jedné z mnoha chodeb hradu. Avšak je možné, že to je naopak …
Je brzké odpoledne. Já s Vojtěchem se nalézáme v areálu kláštera Porta coeli. Naše výprava trvala kratší dobu než jsme očekávali.
Tudíž nabízí se otázka:
Co s načatým odpolednem?
Chvíli přemýšlím a nic …
Listuju tedy mapou v mobilním telefonu.
A hle …
Můj zrak upoutá značka hradu nedaleko naší polohy. U značky čtu nápis: Pernštejn.
Heuréka …
Půjdeme navštívit hrad Pernštejn. Vojtěch kouká trochu nedůvěřivě … Chvíli přemýšlí … Nakonec však souhlasí.
Vracíme se proto do obce Předklášteří. Využíváme místní autobusovou přepravu. Po čtyřiceti minutách vystupujeme ve městysu Nedvědice. Na samotný hrad nás čeká ještě asi třicet minut pěší chůze.
Hrad Pernštejn
Gotický hrad z poloviny 13. století stojí ve východním okraji českomoravské vrchoviny. U osady Pernštejn, části městysu Nedvědice, jenž tvoří podhradí.
V historických pramenech je první zmínka o hradu datována do poslední čtvrtiny 13. století. Roku 1285 se uvádí jako majitel a pravděpodobný zakladatel hradu Štěpán z Pernštejna a Medlova. Z počátku se jedná o běžnou stavbu šlechtického hradu bergfritového typu. Tvořenou obvodovou hradbou s palácem a bergfritem. Břitovou válcovou věží, později nazývanou Barborka. Podle svaté Barbory, patronky horníků. Výjimečný je právě obraný břit, odrážející střelbu ze směru přístupu k hradu. Inspirací zřejmě je bergfrit královského hradu Veveří. Zde předkové rodu Pernštejnů zastávali úřad Hradníků (Purkrabí).
Moc rodu z Pernštejna roste s finančními možnostmi. Na přelomu 15. a 16. století je uskutečněna rozsáhlá přestavba hradu na reprezentativní politické a správní sídlo.
Není zcela známo, kde stavební úpravy začínají …
Dochází k rozšíření paláce. Směrem na jih od paláce je vystavěno nové nádvoří. Jsou přistavěny další obytné budovy a vnější hradební zeď. Na nově zbudovaném nádvoří vyrůstá reprezentativní stavba s nejrozměrnější místností na hradě. Místnost je pojmenována Rytířský sál.
Zakrytím věže Barborky získává hrad Pernštejn výraz mohutné a pevné stavby.
Největší vojenskou zkouškou hradu Pernštejna je obléhání švédskými vojsky v roce 1645. V této době přichází hranolová věž o svou dřevěnou nástavbu s druhým spojovacím mostem. Při ostřelování přichází o své nejvyšší patro také věž nad třetí hradní bránou, jež však již nikdy není dostavěna.
Hradu nicméně obléhání Švédy paradoxně i prospívá. Dochází k němu v údobí, kdy se do objektu příliš neinvestuje. Jeho odolnost prokazuje právě rok 1645. Což způsobí, že hrad Pernštejn je zařazen mezi udržované zemské pevnosti.
Leč do konce 18. století jsou postupně všechny původní goticko – renesanční vysoké a zdobné střechy, dobře patrné na obraze hradu ze 16. století, nahrazeny stávajícím nízkým a jednoduchým zastřešením. Zanikají také všechny kryté střelecké ochozy hradeb a barbakánu. Na obvodovém vnějším ochozu, na mramorových krakorcích, kolem celého paláce zůstává jen torzo.
Hrad je v současnosti majetkem české republiky. Jeho správou je pověřen Národní památkový ústav. Hrad je přístupný veřejnosti. Od roku 1995 je prohlášen národní kulturní památkou.
Požár na hradě Pernštejn vypukl v pátek 15. dubna 2005 okolo šesté hodiny ranní. Jako první se na místo dostavili hasiči z Nedvědice. Po nich profesionální hasiči z Bystřice pod Pernštejnem a další jednotky.
Hořelo na třetím nádvoří. Hasiči se však s technikou až k ohni nedostali. Museli natáhnout hadice z prvního nádvoří. Vodu tahali dva kilometry.
Plameny zachvacují historickou sýpku. Sloužící dnes jako depozitář. V depozitáři se nachází 300 obrazů a bezmála 700 kusů nábytku z 18. a 19. století. Podle památkářů se mezi tímto mobiliářem nenachází žádný historický klenot.
Oheň zničil vzácnou střechu a podkroví. Avšak oheň prohořívá pomalu, je tak možné z přízemí vynosit grafické sbírky.
Cenné předměty jsou vystavené na prohlídkových trasách, aby je mohli spatřit návštěvníci, proto nejsou požárem zasaženy.
V roce 2017 začíná projekt obnovy terasovité zahrady na jihozápadním úbočí hradního ostrohu.
*****
V pokročilém odpoledni je třeba se z hradem rozloučit. Vracíme se z Vojtěchem do obce Nedvědice. Už když jsme mířili opačným směrem mne upoutala jedna vila na kopci nad silnicí. Ještě než odjedeme bych se rád u této vily zastavil.
Vila Vendolských
Dům zasazený na skále nad silnicí vedoucí z městysu Nedvědice k obci a hradu Pernštejn. Postavený ve stylu pozdního historismu. Tvoří nepřehlédnutelnou součást souboru samostatně stojících vil v údolí říčky Nedvědičky.
Postavit si ho nechal František Vendolský, učitel a správce na obecné škole v Chlébském. Výstavba domu v Nedvědici je spjata s očekávaným přemístěním na zdejší školu. Stává se tak v roce 1907.
Ačkoli v této době již vrcholí v uměleckých centrech secese a počíná moderna. Vendolský oslovuje brněnského architekta Vladimíra Fischera, jež se specializuje na styl pozdního historismu.
Dům obdélníkového půdorysu postavený firmou nedvědického stavitele Jaroslava Hutaře spočívá na mohutné kamenné podezdívce. Ze zadní strany dům rozšiřuje obdélníková přístavba.
Přední strana domu otočená k silnici je zdůrazněna jádrovým, doprava vychýleným, rizalitem s francouzským oknem a balkónem obkrouženým kovovým brlením. Celek dotváří vysoký dekorativní štít s atikou. Prolomenou ve vrcholu úzkým otvorem s půlkruhovým zakončením. V prvním patře se nachází velké segmentové a zaklenuté okno. Po pravé straně ho doplňuje menší pravidelné okno. Naopak levou část formuje otevřená lodžie tvořená dvěma arkádami vymezenými balustrádou. Lodžie pokračuje identicky do levé čelní strany. Levou i pravou čelní stranu, stejně jako rizalit, utváří dekorativní štít s atikou. Pravá čelní strana je navíc opatřena vstupními dveřmi k nimž je připojeno široké venkovní schodiště ohraničené kuželovou balustrádou.
Velkolepě působící vila s kordonovou římsou opatřenou zubořezem se stává centrem vlasteneckého a společenského života. Častými návštěvníky zde jsou členové brněnského turistického spolku Noha. Včele s českým básníkem Petrem Bezručem.
*****
Tak, jak odchází odpoledne … Odcházíme i my.
Místní dopravou se vracíme do našeho dočasného domova v Kuřimi. Odpočinout si před následujícím dobrodružstvím. A jaké bude? Nechte se překvapit …
Nemá cenu spěchat, uvidíme se zase zítra …
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
O tisu
masbranavysociny.cz
hrad Pernštejn
cs.wikipedia.org
idnes.cz, AI Google
vila Vendolských
architektonickymanual.cz