Wander štelung
u
Franze Josefa
2. část
Kolem třetí hodiny odpoledne mi to přeci jen nedá …
Vybírám pár zajímavých míst poblíž. Teple se obléknu. Vezmu si foto výbavu a jdu na obhlídku. Projdu téměř celou třídou Lasallestrasse až ke kruhovému objezdu Praterstema. Po jeho obvodu procházím podchodem pod kolejemi vedoucími z vedle stojícího nádraží Nordbahnhof kolem budovy rakouských drah.
Mou první ne úplně plánovanou zastávkou je nedaleko stojící sloup. Sloup představuje památník rakouského admirála Wilhelma von Tegetthoff. Pokud však vážený čtenář dovolí nejprve bych se rád zmínil o samotném admirálovi.
Wilhelm von Tegetthoff
Narodil se v roce 1827 jako syn císařského a královského podplukovníka Franze Carla Gabriela von Tegetthoff a Leopoldine Czermak. Dcery fürstenberského okresního ředitele Josefa Czermaka. Rod Tegetthoff pocházel z Vestfálska. Povýšen do šlechtického stavu byl v 18. století rakouskou arcivévodkyní a královnou Marií Terezií, jejíž iniciály nesou ve svém erbu.
Wilhelm navštěvoval v letech 1840 – 1845 rakouskou císařskou a královskou námořní kadetskou školu v Benátkách. Zde promoval jako námořní kadet 23. července 1845.
V roce 1854 je jmenován velitelem válečného škuneru Elisabeth.
V roce 1855 dostal velení kolesového parníku Taurus nasazeného v deltě Dunaje. Zde se střetávali zájmy Rakouska, Ruska a Osmanské říše.
V roce 1857 odcestoval jménem arcivévody Ferdinanda Maxmiliána do rudého moře jako velitel císařského a královského námořnictva doprovázený Theodorem von Heuglinem. Mezi El Quseir a nejvýchodnějším bodem Afriky měli hledat možné základny pro rakouské lodě, které by vznikly až po dokončení Suezského průplavu.
V Německo – dánské válce. V roce 1864. Na straně Německa bojovalo i Rakousko. Vítěze však nebylo. Avšak den po bitvě je Wilhelm Tegetthof, ve věku 37 let, povýšen na nejmladšího kontraadmirála císařského a královského námořnictva.
25. února 1868 císař jmenoval viceadmirála Tegetthoffa nástupcem viceadmirála Ludwiga von Fautz náčelníka námořní sekce a tím náměstka říšského ministra války.
V roce 1871 onemocní zápalem plic, na který 7. dubna umírá. Je mu poskytnuto vojenské rozloučení a poté je pohřben na hřbitově Matzleinsdorf ve Vídni.
Tegetthoffův památník
Památník je odhalen 21. září 1886 a stojí na Praterstenu na konci Praterstrasse ve druhém vídeňském obvodu Leopoldstadt na jednom z nejdůležitějších dopravních uzlů ve Vídni.
Památník vytvořil sochař a medailér Carl Kundmann a o jeho instalaci se postaral rakouský architekt Carl Freiherr von Hasenauer.
Plánování památníku začalo již v roce 1871. V roce Tegetthoffovi smrti. Však trvalo dlouho, než je dosaženo dohody o umístění. V roce 1872 je vyhlášena soutěž. Se svým návrhem zvítězil Švýcar Ferdinand Schleth, působící v Římě. Carl Kundmann, který je členem poroty jako zástupce vídeňské akademie, nemohl předložit svůj návrh. Proto se spikl proti vítězi, dokud nebyl pověřen vytvořením návrhu. Ten byl nakonec vybrán k realizaci. Otázkou bylo umístění. Původní záměr je památník postavit před římsko katolický novogotický kostel Votivkirche. Nakonec dostalo přednost místo v Pratersternu, kde je 21. září 1886 odhalen. Místo zaručovalo maximální frekvenci chodců kvůli sousednímu nádraží Nordbahnhof . V této době nejdůležitější železniční stanici Vídně. Také nedalekému Würstelprateru, velkému městskému zábavnímu parku.
*****
Poté jdu třídou Praterstrasse. Po asi dvou blocích učiním následný objev. Můj pohled upoutá přes silnici stojící katolický kostel. Udělám si fotografii. Avšak větší pozornost kostelu nevěnuji.
Teprve později odhalím jak velkou jsem udělal chybu …
Sic chyby se mají napravovat. Tak alespoň zprostředkovaně.
Kostel Johan Nepomuk
Kostel Jana Nepomuckého je římskokatolický farní kostel ve 2. vídeňském obvodu Leopoldstadt na Praterstrasse. Budova je památkově chráněná.
Kostel je významnou církevní stavbou raného historismu s kvádrovou uzavřenou budovou doplněnou věžovitým průčelím obráceným do Praterstrasse. Stavba je charakteristická svou typickou raně historizující plochou strukturou se sporadickou výzdobou.
Sám příběh kostela Jana Nepomuckého sahá až k obrazu Panny Marie, jenž byl uctíván v soukromé pobožnosti v domě č. p. 7 v obci Jägerzeile. Nezávislém předměstí Vídně. Obraz je kopií slavného a vysoce uctívaného obrazu Madony z Pötsch ( město Máriapócs v Maďarsku) nalézajícího se ve vídeňské katedrále svatého Štěpána. Obraz bývá také nazýván " Rosa mystica in Jägerzeile" ( tajemná růže). Madona přežila bez úhony požár v roce 1729 a proto je následně uctívána jako zázračná. Zázračná madona byla připevněna ke stromu a zároveň je zde postavena dřevěná kaplička. Posléze, kdy jsou obyvatelé Jägerzeile ušetřeni moru v letech 1730 a 1731. Nato, kdy madona v roce 1734 přežila silnou bouři. Jenž strom roztříštila. Úcta k zázračnému obrazu vzrostla. Načež obyvatelé postavili kamennou kapli, jenž dokončena je roku 1736 a zasvěcena svatému Janu Nepomuckému.
Neb kaple počala tvořiti překážku. Roku 1780 tedy zbořena a nahrazena novostavbou dle projektu stavitele Franze Duschingera. K vysvěcení došlo 17. března 1782.
V roce 1786 je kostel povýšen na farní.
Avšak ani tento kostel nevydržel. V oné době byl na vině populační růst. Novou budovu kostela postavil v letech 1841 až 1846 architekt Carl Roesner. Kostel je vysvěcen 18. října 1846.
*****
Dále pokračuji po třídě Praterstrasse až na samý konec. Zde se ocitnu u Dunajského kanálu. Ten překročím po mostě Aspernbrücke a stojím před budovou hvězdárny Uránia.
Hvězdárna Uránia
Hvězdárna je postavena v roce 1909 podle plánů secesního architekta Maxe Fabianiho na soutoku řeky Vídně a Dunajského kanálu. Otevřena je v roce 1910 rakouským císařem Františkem Josefem I. Jako vzdělávací zařízení s veřejnou hvězdárnou.
Hvězdárna je pojmenována po řecké múze astronomie a astrologie Uránii.
*****
S přicházející tmou se vracím na hotel. Vojtěch pochopitelně nikde … ?! Kolem páté hodiny přichází rozhodnutí. Přes recepci hotelu kontaktuji rakouskou policii. Vojtěch je vzápětí nalezen na jedné služebně rakouské policie. Naneštěstí stačil uvést do pohybu jak rakouskou, tak i českou policii. Ta rakouská ho nakonec po patnácti minutách přiváží na hotel. Šťastní příslušníci rakouské policie mi ho předávají do péče. Nakonec se nevyhnu vysvětlování alespoň u té české, která mi visí na telefonu. Uf, uf …
Zbytek večera i noc už probíhají normálně. Probouzím se o půl šesté. Do rána nasněžilo. Sice jen pár centimetrů, ale stejně. Balíme si věci. Dnes náš pobyt ve Vídni i v Rakousku končí.
Máme sbaleno a odcházíme z hotelu. K mému překvapení dokonce s hodinovým předstihem oproti plánu. Vstupujeme do metra. V automatu kupujeme lístky. Prvním vlakem jedeme pět stanic zpět na Hlavní nádraží. Zde vystupujeme. V nedaleké pokladně rakouské železnice kupujeme lístky.
Je možné si vybrat. Ti jenž dávají přednost rychlému zakoupení a technice, mají možnost koupě lístku v automatu. Ti jenž dávají přednostosobnímu jednání mají možnost koupě na přepážce u pracovníka drah. Ovšem riskují tak čekání ve frontě.
Tak, kde je nástupiště?
Sjíždíme o poschodí níže. Zarazím se … Nástupiště jsou o poschodí výše … Vyjedeme tedy o poschodí výše. Rozhlížím se … Po chvilce zjišťuji, že přístup k nástupištím je v chodbě mezi informacemi a pokladnou. Procházíme chodbou a rychle nalézáme správné nástupiště. Vystupujeme po schodech. Vlak přijíždí zakrátko. Nastupujeme.
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:
Wilhelm von Tegetthoff
de.wikipedia.org
Tegetthoffův památník
de.wikipedia.org
kostel sv. Jana Nepomuckého
de.wikipedia.org
hvězdárna Uránia
en.wikipedia.org