Wander štelung

u

Franze Josefa

1. část

Náš život je takový,

jakým ho učiní naše myšlenky

Marcus Aurelius

Tento příběh bych rád věnoval Vojtěchovi. Svému dlouholetému kamarádovi a průvodci na cestách. Jež se vydal na svou poslední cestu.

Když Pán povolal vyvolené k obhajobě království nebeského,

nepočítal pouť do Jeruzaléma k dobrým činům.

Když hlásal blahoslavenství,

nezahrnul mezi ně tuto námahu

Řehoř z Nyssy

Vystupuji na hlavním nádraží v Brně. Mám jeden a půl hodiny čas. První cesta vede do oblíbené pekárny, kde nakupuju něco na zub a pochopitelně kávu. Sedím v čekárně. Pojídám, popíjím kávu a čekám. Vojtěch jako vždy přijede vlakem od Prahy.

Po příjezdu vlaku od Prahy přistupuji k Vojtěchovi a společně pokračujeme do Vídně. Cesta probíhá naprosto hladce. Za hodinu a půl vystupujeme na hlavním nádraží ve Vídni.

Naše první kroky míří na informace. Už se připravuju použít svou lámanou němčinu, když se zarazím … Od vedlejší přepážky zaslechnu Slovenštinu. Rozzářím se jak vánoční stromeček. Majitelku hlasu začneme ihned zpovídat. Vše, co potřebujeme, nám najde a podrobně vysvětlí. Pokud by to bylo možné, paní vyseknu hlubokou poklonu. Má to jediný malý háček. Není možné koupit jízdenky na městskou …

Avšak vysvětlí nám podrobně co a jak máme udělat. Naprosto spokojeni odcházíme na metro. Před vstupem do metra nalézáme prodejní kancelář městské dopravy. Zakupuji dva lístky a pokračujeme dále.

Na stanici se celkem rychle zorientuju a nastupujeme do prvního vlaku. Jedeme pět stanic a opět vystupujeme.

Z metra vstupujeme do temné ulice. Temné, však správné ulice. Kousek bloudím. Pro ujištění posílám Vojtěcha do holičství. Ne, nee … nebojte, nepotřebuje ostříhat. Jde se ptát na cestu. Pánové v holičství velice rádi pomáhají a ukazují nám správný směr. Poděkujeme a jdeme udaným směrem.

Jen krátce zaváhám ...

Záhy mou pozornost upoutá světelná tabule. I na tu vzdálenost můžu přečíst název našeho hotelu.

Haleluja …

Přidáváme do kroku. Vejdeme do dveří. Zastavujeme u recepce a ptám se na pokoj. Slečna na recepci rychle a vstřícně reaguje. Po několika málo minutách už míříme k výtahu. Poté na pokoj. Pokoj nalézáme rychle a vstupujeme.

Přivítá nás velký, velmi dobře vybavený a útulný pokoj. Zas už zářím ...

Konstatuji: Tady se mi bude líbit.

Má to bohužel i stinnou stránku. Již od prosince trpím velkou nespavostí. Projevuje se i zde. Spím své obvyklé tři nanejvýš čtyři hodiny. Zbytek noci probdím …

Ráno snídaně. Cesta na výstaviště … Jednoduchá a rychlá. Jen pár bloků od hotelu. Jediné, co mne překvapilo je, že jsme stáli u budovy A, však pro vstup na výstaviště je potřeba najít vcelku vzdálenou budovu D.

Přistupujeme k pokladně. Už se připravuju použít svou lámanou němčinu, když … Velice milá slečna na pokladně začne mluvit slovensky. V tu chvíli ztratím veškerou řeč. V hlavě mi proběhne myšlenka: to už nemůže být náhoda …

Poté co se vrátím do reality, kupujeme vstupenky. Jdeme ke vstupu a ono ouha … Slečna u vchodu nás nechce pustit. Po chvíli dohadování pochopím, že veletrh není ještě otevřený. Otevřený je od deseti hodin. Nyní je teprve čtvrt.

Čekáme …

Hala se pomalu plní. Úderem desáté hodiny se celá lidská masa rozptyluje mezi stánky.

Omezím se na konstatování, že:

První hala je věnována turistice po Rakousku.

Druhá hala je věnována mezinárodní turistice.

Třetí hala je věnována … moment, ještě chvilku vydržte.

Měl jsem sebou fotoaparát. Doufaje, že ulovím zajímavé snímky. Mé přání se pohříchu nenaplnilo.

Přicházím ke třetí hale. Již téměř naplněn mnoha dojmy. Zpovzdálí zahlédnu kapotu automobilu. Rozjasním se …

Optimisticky vkročím do haly. A … A všechen jas zmizí jak mávnutím kouzelného proutku. Stojím v hale sice plné automobilů a motocyklů, avšak přeplněnou lidmi. Dveře automobilů putují z ruky do ruky.

Celý den na výstavišti. Procházíme halu za halou. Po cestě ulovíme i několik zajímavých postřehů hodných budoucího rozpracování. K večeru už sotva stojím na nohách. Po projití poslední haly krátce odpočíváme, abychom nabrali síly. Poté již jen cesta zpět na hotel. Večeře a vytoužený odpočinek.

Noc probíhá jako přes kopírák té minulé. Spím pár hodin ... Zbytek noci pak probdím. V osm ráno Vojtěch učiní rozhodnutí …? Půjdu nakoupit.

Zkus si tipnout vážený čtenáři v kolik hodin přišel?

V poledne to již nevydržím. Teple se obléknu. Vezmu si foto výbavu a jdu fotit na nedaleký most. Místo je doporučené k fotografování.

Bohatý most

Reichsbrücke, jeden z nejznámějších mostů ve Vídni. Překlenuje Dunaj, Dunajský ostrov a Nový Dunaj.

Spojuje 2. vídeňský obvod Leopoldstadt s 22. obvodem Donaustadt. Most se táhne od Mexického náměstí přes silnici Handelskai severovýchodním směrem k Donau City a Vídeňskému mezinárodnímu centru.

Několik let po velké povodni, v roce 1830, se začalo uvažovat o regulaci Dunaje a zároveň o výstavbě několika mostů přes vzniklé koryto. Jedním z plánů je postavit, na místě dnešního Reichsbrücke, řetězový most. Náklady na stavbu se odhadovali na dva až tři miliony zlatých. Tyto plány, stejně jako pozdější záměry vybudovat stabilní mosty přes neregulovaný Dunaj, však nejsou realizovány.

12. září 1868 nařizuje císařský výnos regulaci Dunaje. První most objednaný císařem Františkem Josefem I. spojuje hlavní část 2. obvodu s okresem Kaisermuhlen, jenž se po regulaci Dunaje nachází na levém břehu. Most se staví od srpna 1876 do října 1937. Po svém otevření je pojmenován Kronprinz Rudolf Brücke. Běžně se však ustálilo pojmenování Reichsbrücke. Od 6. listopadu 1919 se toto pojmenování stalo oficiálním názvem.

***

Už cestou k mostu mne upoutá budova kostela, kolem které procházím. Jakmile jsem spokojen s fotografiemi mostu a přilehlého okolí věnuji svou pozornost již zmíněnému kostelu.

Kostel svatého Františka z Assisi

Také nazývaný Imperiál Jubilee Church. Římskokatolický farní kostel dokončený v roce 1910 ve druhém vídeňském obvodu Leopoldstadt na Mexickém náměstí (Mexikoplatz). Budova je památkově chráněna.

Původně se náměstí jmenovalo Erzherzog Karl Platz (náměstí arcivévody Karla). V roce 1956 je náměstí přejmenováno na Mexické. Impulsem je, že v březnu 1938 je Mexiko jedinou zemí, která podala u Společnosti národů oficiální protest proti násilnému připojení Rakouska k nacionálně socialistické Německé říši. Vše vysvětluje pamětní kámen před kostelem. Na památku tohoto činu přejmenovalo město Vídeň toto náměstí na Mexické.

Po rychlém osídlení území nově získaném první vídeňskou dunajskou regulací v letech 1870 až 1875 postrádalo území vlastní kostel a faru. Území je dočasně přiděleno k farnosti Prater strasse. 19. března 1898 je založen výbor pro stavbu velkého a reprezentativního kostela na Dunaji. Stavba měla býti financována z darů a věnována padesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Kostel je postaven podle soutěžního návrhu profesora architektury a architekta Viktora Luntze v Rýnsko – románském slohu. Návrh budovy a její poloha vychází z kolínského kostela Gross Saint Martin. Zvláštní, až nápadná, je podoba s Posádkovým kostelem svatého Martina v Drážďanech. Cihlová čtyřlodní stavba je navržena jako velká a masivní, neb kostel měl sloužit jako posádkový. Avšak na to nedošlo.

Základní kámen položil 10. června 1900 kníže arcibiskup kardinál Anton Josef Gruscha za přítomnosti císaře a více než sto tisíci přihlížejícími. Po smrti architekta Viktora Luntze, v roce 1903, převzal otěže stavby pozdější katedrální mistr a architekt August Kirstein. Finanční obtíže však zpomalili postup stavby. Prozatímně dokončený jubilejní kostel vysvětil 2. listopadu 1913 princ arcibiskup Fridrich Gustav Piffl za přítomnosti císaře Františka Josefa I., následníka trůnu arcivévody Františka Ferdinanda, starosty Vídně Richarda Weiskirchnera a předsedy výboru pro stavbu kostela prince Carlose Clary a Aldringenu. Během první světové války jsou práce na kostele přerušeny. Obnoveny jsou až po jejím skončení. Podoba císařského jubilejního kostela však zůstala téměř nezměněna dodnes.

*****

Vracím se asi po hodině a půl na hotel v domnění, že Vojtěch by na mne mohl čekat. Jsem však zklamán … Po Vojtěchovi není ani vidu, ani slechu. Už se mi nechce

čekat … Jdu tedy do Billy nakoupit sám. Do té Billy, kam šel i Vojtěch. Třeba ho potkám cestou …? Poté co dojdu na místo, ohromeně zjišťuji, že Billa se hledá jen velice obtížně. Několik minut tápu. Pak si jí všímám jen shodou okolností. Učiním nejnutnější nákup a vracím se opět na hotel. Konečně pojím a odpočívám.

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Bohatý most

de.wikipedia.org

Kostel svatého Františka z Assisi

de.wikipedia.org