Ve stopách antiky a renesance

 9. část

Jsem opět na nohách. Tentokrát se vracím z Piazza di San Lorenzo ulicí Borgo San Lorenzo na Piazza di San Giovanni. Mým cílem je středověká budova Battistero di San Giovanni.

Křtitelnice svatého Jana

(italsky: Battistero di San Giovanni) je slavná náboženská budova ve Florencii. Nachází se na stejnojmenném náměstí Piazza di San Giovanni, mezi katedrálou Santa Maria del Fiore a arcibiskupským palácem. Zasvěceno je patronovi města. Po staletí je místem, kde jsou Florenťané křtěni a kde se konala investitura rytířů a básníků. Jak vzpomíná Dante Alighieri, jenž zde byl také pokřtěn:

S jiným hlasem nyní, s jiným rounem

vrátím se jako básník a u pramene

křtu svého si vezmu klobouk

V ráji XXV, 7 – 9

Bylo to místo slavnostních přísah a také místo oslav na počest patrona města s darem jemných látek (palií) městskými magistráty na svátek svatého Jana Křtitele (24. června). Má důstojnost baziliky minor.

Křtitelnice má osmiboký půdorys s průměrem 25,60 metru, což je téměř polovina průměru kupole katedrály. Osmiboká typologie křtitelnice je velmi rozšířená. Původní podoba vychází ze starověké řecké a římské architektury, avšak v křesťanské architektuře nabývá symbolického významu souvisejícího s číslem osm. Odkazuje na osmý den, první po sedmi dnech stvoření. Osmý den (octava dies) je eschatologický koncept:

je to čas věčnosti, jenž se otevře na konci časů a do kterého budou mít přístup vzkříšení určeni ke spáse.

Pro křesťany je svátost křtu nezbytná k tomu, aby na konci časů mohli dosáhnout tohoto nového blaženého života. Spásný význam této svátosti je ještě zdůrazněn tím , že křtitelnice se nachází (v předešlých časech) v hřbitovní oblasti. Velký Kristus soudce, zobrazený na mozaice na západní klenbě, stojí u odkrytých hrobů z nichž vycházejí vzkříšení.

Brána nebes (italsky: Porta del Paradiso) jsou dveře křtitelnice obrácené k východu. Hlavní vstup, jenž se nachází oproti katedrále Santa Maria del Fiore vytvořil zlatník a sochař Lorenzo Ghiberti mezi lety 1425 a 1452 (za důležité spolupráce svého syna Vittoreho). Představuje jeho mistrovské dílo a zároveň jedno z nejslavnějších děl florentské renesance.

Původní panely, poškozené během povodně ve Florencii, jsou po restaurování zachovány v nedalekém Museo dell' Opera del Duomo.

*****

Při krátké cestě od Baptisteria ke katedrále potkávám náhodou našeho průvodce. Dáváme se do řeči. Co jsem už viděl? Co určitě stojí ještě za vidění … Dojde také na zvonici vedle katedrály …

Patřím mezi lidi, kteří mají rádi přehled. Vyhledávám proto všemožné věže a rozhledny. Tudíž má otázka zní: Je možné věž navštívit? Potěšila mne kladná odpověď. Stačí si dojít do nedaleké prodejny vstupenek. V prodejně stačí říct: "Kampanile di Giotto".

Poděkuju za dobrou radu a rozloučím se z průvodcem. Celou cestu si opakuju ten název. Vcházím do obchodu … Dveře se zavírají a … A nic. Jakmile zaklapnou dveře, jako když mé čerstvě nabyté informace odvane vítr. Pozdravím "Buongiorno" a lámu si hlavu …Jak to říct? Nakonec to vzdám. Domlouvám se rukama nohama, jak jen umím. Pracovník v obchodě kouká trochu překvapeně, ale můj záměr pochopí. Začne ťukat do počítače a … přichází z termínem 18:45 … Z radosti se rázem stává smutek. To je teda dost pozdě. Najednou ucítím klepání na rameno … Ohlídnu se a on to rozum. Počkej, neklesej předčasně na mysli. Odjíždíme přeci až v noci. To stihnem. Zamyslím se … To je pravda. Rázem jsem zpátky ve hře … Zakupuju lístek a spokojeně odcházím.

Nejdu však daleko … Jen na náměstí ke katedrále.

Cattedrale di Santa Maria del Fiore

Metropolitní katedrála Panny Marie Květné (italsky: Cattedrale di Santa Maria del Fiore) nebo také florentský dóm (italsky: duomo di Firenze) je hlavním kostelem Florencie, symbolem města a jedním z nejznámějších v Itálii. Když byl v 15. století dokončen, byl největším kostelem na světě. Dodnes se může pyšnit absolutním rekordem pro největší cihlovou kupoli.

Stojí na základech starobylé florentské katedrály. Kostela Santa Reparta. V části města, kde se od římských dob konají bohoslužby.

Náboženské centrum Florencie v raném středověku bylo vším, jen ne centrální. Vyvinulo se v severovýchodním rohu starověkých římských hradeb. Jak bylo typické pro raně křesťanskou éru, kostely byly stavěny, i ve Florencii, hned vedle hradeb. Teprve až v následujících stoletích byly začleněny do města. První florentskou katedrálou byl kostel San Lorenzo ze 4. století a později, snad v 7. století, katedrála Santa Reparta. Primitivní kostel, jenž v té době stál ještě za hradbami.

Arnolfo di Cambio, architekt nových hradeb byl pověřen novým staveništěm. Již dříve se podílel na rozsáhlém jednotném programu renovací náboženských a občanských budov města. Pravděpodobně pracoval na rozsáhlé bazilice Santa Croce a zároveň řídil výstavbu Palazzo della Signoria. Kardinál Pietro Valeriano Duraguera, legát papeže Bonifáce VIII. slavnostně položil základní kámen nové baziliky 8. září 1296 na svátek Narození Panny Marie.

V katedrále zůstává obrovská dutina široká 43 metrů, ve výšce 60 metrů, jejímž zakrytím se do teď nikdo nezabýval. Ačkoli se rozvinula nad tímto problémem vášnivá debata celou druhou polovinu 14. století.

V roce 1418 je vyhlášena veřejná soutěž na návrh kopule nebo alespoň strojů schopných zvedat břemena do výšek, kterých dosud klenutá konstrukce nedosáhla. Zúčastnilo se mnoho soutěžících. Soutěž považovaná obecně za počátek prací na kopuli neměla oficiálního vítěze. Objevili se však dva začínající umělci, kteří se již v roce 1401 zúčastnili soutěže o severní dveře křtitelnice: Filippo Brunelleschi a Lorenzo Ghiberti.

Práce jsou dokončeny v roce 1436 a kostel je slavnostně vysvěcen papežem Evženem IV. 25. března na florentský Nový rok. Od té chvíle je kostel nepřetržitě využíván pro nejdůležitější florentské oslavy. Jako místo shromáždění a bohoslužeb. Koná se zde v letech 1438 a 1439 i veřejně čtení Božské komedie.

*****

Poněvadž i po prohlídce katedrály Panny Marie zbývalo náležitě času rozhodl jsem se navštívit ještě Galerii Uffizi.

Opouštím tedy Piazza del Duomo a ulicí Via dei Calzaiuoli se vracím na Piazza della Signoria. Náměstí však jen přecházím a vlastně jen odbočím do ulice Via Vaccherecia, která plynule přechází do Piazzale degli Uffizi.

Náměstí Uffizi

Náměstí Uffizi (italsky: Piazzale degli Uffizi) je část historického centra Florencie, které dominuje komplex Uffizi.

Před vznikem galerie Uffizi byla tato oblast, patřící k farnosti San Pier Scheraggio, nezdravá a nechvalně proslulá. Obývaná dělníky v páchnoucích procesech, jako je Barvení a čištění kůže. Dělníci vylévali odpadní vodu do kanálu Scheraggio. Prostituce je rozšířena natolik, že se čtvrti přezdívá "Baldracca". Tato špatná pověst se připomíná například v nepříjemné epizodě kněze Amadie della Val di Pesa, jenž se zde v roce 1131 ocitl v hostinci v tak špatné společnosti, že raději spal pod širým nebem.

Cosimo I. De' Medici se rozhoduje shromáždit všechny florentské magistráty poblíž svého nového sídla Palazzo Vecchio, aby je snáze kontroloval a zároveň zajistil efektivnější veřejnou správu. Soustředil na jednom místě mnoho civilních, soudních a finančních úřadů (italsky: Uffizi), které byly do té doby roztroušeny po celém městě. Projekt nového a rozsáhlého komplexu je svěřen italskému malíři a architektovi Giorgiovi Vasarimu, jenž na něm pracoval od roku 1560 až do své smrti v roce 1574.

Je to mimořádně malebný a jednotný prostor, umocněný nepřerušovaně se rozvíjející lodžií s kamennými lavicemi, která slouží jako dalekohled. Rámující na jedné straně řeku Arno a na druhé straně mohutnou masu Palazzo Vecchio s věží. Podlaha je z nahodilých kamenných dlaždic. Před galerií Uffizi stojí za zmínku dvacet osm mramorových soch slavných Toskánců, umístěných ve výklencích pilířů portika.

Není jasné, zda Vasari zamýšlel výklenky v pilířích lodžie jako čistý šerosvitný prvek nebo jako místo pro sochařský cyklus. Druhá hypotéza byla vždy považována za pravděpodobnější.

*****

Poté co se začne připozdívat se přesunuji nazpátek na Piazza del Duomo na svou objednanou prohlídku Campanile di Giotto.

Giottova zvonice

Tato volně stojící zvonice (italsky: Campanile di Giotto) je součástí komplexu budov tvořících florentskou katedrálu na náměstí Piazza del Duomo v historické metropoli Toskánska Florencii.

Po smrti Arnolfa di Cambia v roce 1302, prvního mistra prací katedrály, byl po více než třicetileté přestávce v roce 1334 jmenován jeho nástupcem malíř a architekt Giotto di Bondone. Giotto soustředil svou energii na návrh a stavbu zvonice pro katedrálu.

Základní kámen byl položen 19. července 1334. Návrh podoby zvonice je vytvořen v souladu s polychromií katedrály tak, jak ji aplikoval Arnolfi di Cambio a dodává věži vzhled, jako by byla namalována. Ve svém návrhu používá také šerosvit a určitou formu perspektivy místo striktní lineární kresby zvonice. A místo filigránské kostry gotické budovy používá povrch z barevného mramoru v geometrických vzorech.

Když v roce 1337 umírá, je dokončeno pouze spodní patro s jeho mramorovým vnějším obložením. Geometrické vzory tvoří: bílí mramor z Carrary, zelený mramor z Prata, červený mramor ze Sieny. Toto spodní patro je ze tří stran zdobeno basreliéfy v šestiúhelníkových panelech. Po sedmi na každé straně. Když jsou v roce 1348 rozšířeny vstupní dveře, jsou dva panely přesunuty na prázdnou severní stranu. V roce 1437 je objednáno dalších pět panelů u italského renesančního sochaře Luca di Simone della Robbia. Číslo sedm má v biblickém smyslu zvláštní význam. Symbolizuje lidskou dokonalost.

V roce 1343 nahrazuje Giotta jako mistra prací zlatník, sochař a architekt Andrea Pisano. Pokračuje ve stavbě zvonice a pečlivě se řídí Giottovým návrhem. Staví následující dvě úrovně se čtyřmi výklenky na každé straně a v obou patrech. Avšak druhá řada výklenků je prázdná. Fasádu zdobí panely ve tvaru kosočtverce. Stavba je zastavena v roce 1348. V roce katastrofálního černého moru.

Pisana postupně nahrazuje toskánský sochař a architekt Francesco Talenti, který staví horní tři patra s velkými okny a dokončuje tak zvonici v roce 1359. Nepostaví však věž navrženou Giottem, čímž sníží navrhovanou výšku 122 metrů na 84,7 metru. Na vrchol s malebným panoramatem Florencie a okolních kopců se dostaneme po 414 schodech.

*****

Nadšeně kráčím k věži. U vstupu se slečně chlubím vstupenkou. Avšak slečně se něco nezdá … Zastavuje mně. Něco mi vysvětluje italsky, ale já pochopitelně italsky neumím. Jen zaskočen a přemýšlím ... Co je špatně ? Po chvíli váhání se snažím pokračovat. Ale ono nic … Slečna u vchodu si stojí za svým. Po pár minutách ukazuje na obrázek se přeškrtnutým batohem a na mapu. Teď mi to dochází … Na věž se nesmí s batohem. Slečna mi vysvětluje, kde si batoh můžu bezplatně uložit. Nepříjemné je, že místo je na druhé straně náměstí. Neváhám … Téměř utíkám do úschovny. Špatná zpráva je, že otevřeno mají jen do 19:45. Takže, nemám ani hodinu. Zpět opět skoro utíkám. U vstupu do věže se zase oháním vstupenkou … Tentokrát úspěšně. Jsem vpuštěn. Jdu po schodech nahoru. Místy, tak úzkým prostorem, že chápu proč jsou zde zakázány batohy. Smůla tkví v tom, že v batohu je i fotoaparát a já musím vzít za vděk jen mobilním telefonem. Ještě jedna drobnost. Uvnitř věže se nesmí fotografovat, ale to jsem ani neměl v úmyslu. Když se mi podaří vystoupat až na vrchol věže, jsem v úžasu. Otevře se mi neuvěřitelný výhled na Florencii v zapadajícím slunci. Kdo nezažit, tak neuvěří … Mobilním telefonem udělám několik fotografií.

Má návštěva věže nakonec netrvala zas až tak dlouho a já si můžu pohodlně dojít do úschovny pro batoh. Po vyzvednutí batohu a opuštění úschovny doslova padám na nedalekou lavičku. Naprosto znaven celodenním běháním po památkách. Odpočinek mi zpříjemňuje nedaleko zpívající Italka, jenž se doprovází hraním na kytaru. Vlahý florentský večer, vytoužený odpočinek, příjemná italská hudba … No uznejte, může být něco příjemnějšího.

Noční doba však pádí rychle. Nadchází čas …

Čas, kdy budu muset pomýšlet na odjezd. Jen nerad se zvedám a opouštím Piazza del Duomo. Přes Piazza degli Uffizi jdu na nábřeží. Kráčím kolem řeky ulicemi Lungarro Generale Diaz, delle Gracie, della Zecca Vecchia. Kolem Torre della Zecca až na Giardino Antonino Gaponnetto. Zde celou skupinu vyzvedává autobus.

Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:

Battistero di San Giovanni

en.wikipedia.org

Cattedrale di Santa Maria del Fiore

it.wikipedia.org

Piazzale degli Uffizi

it.wikipedia.org

Campanile di Giotto

en.wikipedia.org