Ve stopách antiky a renesance
7. část
Ráno po snídani balíme věci. Vše naskládáme zpět do autobusu a odhlásíme se z hotelu. Opouštíme Věčné město Řím. Naším cílem je město renesance Florencie.
Město Florencie
Po většinu čtvrtohor byla planina Florencie obsazena velkým jezerem ohraničeným Monte Albano na západě, Monte Giovi na severu a úpatím Chianti na jihu. Dokonce i poté, co většina vody opadla, byla pláň poseta rybníky a močály.
Mezi 7. a 6. stoletím př. n. l., poblíž soutoku řek Mugnone a Arno, objevili Etruskové brod přes řeku Arno. Pravděpodobně zde byl postaven most nebo zřízen přívoz.
Psaná forma historie Florencie začíná tradičně v roce 59 př. n. l., kdy Římané zakládají vesnici pro armádní veterány a zasvěcují ji bohu Marsovi. Podle některých příběhů je město založeno z přesných politických a strategických důvodů …
Florencie je centrem středověkého evropského obchodu a financí. Také jedním z nejbohatších měst té doby. Je považováno mnoha akademiky za místo zrození renesance. Stává se tak hlavním uměleckým, kulturním, obchodním, politickým a ekonomickým centrem. Během této doby se Florencie vypracovala na pozici s obrovským vlivem v Itálii, Evropě i mimo ni. Jeho bouřlivá historie zahrnuje období vlády mocné rodiny Medicejských a četné náboženské a republikánské revoluce. Od roku 1865 do roku 1871 město sloužilo jako hlavní město Italského království. Florentský dialekt tvoří základ spisovné italštiny a stal se jazykem kultury v celé Itálii. Díky prestiži mistrovských děl Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Giovanni Boccaccio, Niccolo Machiavelli a Francesco Guicciardini.
*****
Po třech a půl hodinách cesty autobusem se ocitáme v ulicích Florencie. Jedeme po silnici Viale della Giovane Italia. Projíždíme kolem věže Torre della Zacca. Přejíždíme řeku Arno po mostě Ponte San Niccoló a po Viale Michelangelo míříme na parkoviště Parcheggio del Piazzale. Tady opouštíme náš autobus. Bereme si jen to nutné a přesunujeme se na přiléhající náměstí Piazzale Michelangelo. Můžeme tu obdivovat bronzovou repliku sochy Davida, avšak také dechberoucí panorama celého města Florencie. Využívám volného času a nechávám vyniknout své fotografické umění. Poté již jako skupina scházíme ze schodů na ulici Viale Giuseppe Poggi a po krátké době odbočujeme do parku Giardino delle Rose, jenž celý procházíme. Zastavujeme se jen velice krátce u fontány. Dále pokračujeme ulicí Via San Niccoló. Na rozhraní ulice San Niccoló a ulice Via de' Bardi stojí palác Torrigiani. Zde se poprvé zastavujeme. Zde také začíná cesta celé naší skupiny napříč dějinami města Florencie.
Palazzo Torrigiani
Před druhou polovinou 14. století v těchto místech vlastnili domy rodiny Bardi, Banchi a Nasi. V letech 1460 až 1469 jsou všechny domy zakoupeny rodinou Nasi a sloučeny do jednoho paláce. V prvním desetiletí 16. století zahajuje přestavbu architekt Baccia d' Agnolo. Celou práci však dokončuje až jeho syn Domenico. Mezi 16. a 17. století přechází budova na rodinu Scarlatti. Dochází také na další úpravy provedené architektem a scénografem Alfonsem Parigi ml. Později zakupuje palác rodina Torrigiani.
*****
Po krátké zastávce pokračujeme dále ulicí Via de' Bardi až na její konec. Zde odbočujeme doleva do ulice Via de' Guicciardini a pokračujeme na náměstí Pizza de' Pitti. Tady se nachází naše druhá zastávka v podobě Palazzo Pitti.
Palazzo Pitti
Palác Pitti je velkolepí převážně renesanční palác ve Florencii. Nachází se na jižní straně řeky Arno nedaleko od mostu Vecchio. Jádro současného paláce pochází z roku 1458 a bylo původně sídlem ambiciózního florentského bankéře Lucy Pittiho.
V roce 1549 kupuje palác rodina Medicejských a palác se stává hlavním sídlem vládnoucího rodu Toskánského velkovévodství. Rodina Medicejských k paláci přidává též rozsáhlé zahrady Boboli.
Koncem 18. století palác využívá francouzský generál a státník Napoleon Bonaparte jako mocenskou základnu při dobývání Evropy. Na krátkou dobu slouží později jako hlavní královský palác nově sjednocené Itálie pod vedením rodu Savoyů. Palác a jeho obsah daruje italskému lidu král Viktor Emanuel III. V roce 1919.
Palác je nyní největším muzejním komplexem ve Florencii. Hlavní palácový blok je rozdělen do několika galerií a muzeí.
Palatine Gallery, hlavní galerie paláce Pitti, obsahuje soubor více než pěti set převážně renesančních obrazů, jenž byly součástí umělecké sbírky rodiny Medicejských a jejich následovníků. Galerie má stále charakter soukromé sbírky a umělecká díla jsou vystavena a zavěšena podobně, jako by byla ve velkých místnostech, pro které byla určena, spíše než v chronologickém pořadí nebo seřazena podle umělecké školy.
Pokladnice velkovévodů (Tesoro dei Grarduchi), dříve nazývaná Muzeum stříbra (Muzeo degli Argenti) obsahuje sbírku cenného stříbra, předmětů ze slonoviny, šperků a děl z polodrahokamů. Mnohé jsou ze sbírky Lorenza de' Medici, včetně jeho sbírky starověkých pozlacených stříbrných váz pro mnohé účely z 15. století.
Muzeum kočárů vystavuje půl tuctu kočárů a dalších dopravních prostředků používaných velkovévodským dvorem především na konci 18. a v 19. století. Rozsah výstavy přiměl jednoho návštěvníka v 19. století k otázce: Jak ve jménu všeho mimořádného mohou najít místo pro všechny ty kočáry a koně? Některé vozy jsou vysoce dekorativní a jsou zdobeny nejen zlacením, ale také malovanými krajinkami na jejich panelech.
*****
Vracíme se zpět do ulice Via de' Guicciardini a pokračujeme dále přes řeku Arno po ikonickém mostě Ponte Vecchio (ještě se k němu vrátíme).
Na tomto místě příběhu bych se chtěl zastavil. Rád bych upozornil ještě na jedno místo, které jsme navštívili jako skupina. Samozřejmě … Míst bylo daleko více, avšak jsem je poté navštívil samostatně.
Místo, které chci představit je Piazza della Santissima Annunziatta.
Piazza della Santissima Annunziatta
Náměstí Nejsvětějšího Zvěstování (italsky: Piazza della Santissima Annunziata) se nachází v historickém centru Florencie. Náměstí dominuje bazilika della Santissima Annunziata, jedna z nejvýznamnějších sakrálních staveb ve Florencii. Také mateřský dům Řádu služebníků Marie.
Jméno je z drobnými odchylkami doloženo z druhé poloviny 13. století v těsném spojení s původním kostelem založeným ve stejném období služebníky Marie (tradičně v roce 1233). Poblíž oratoře zasvěcené Madoně, o níž se věřilo, že byla postavena v době toskánské markraběnky Matyldy z Canossy.
V roce 1250, v oblasti zvané Cafaggio začala stavba větší baziliky.
Kostel ve kterém se nachází i zázračné zvěstování namalované podle legendy andělem (tradičně datované rokem 1252), se stává cílem poutí a procesí. Brzy je nutné kostel i náměstí zvětšit a vytvořit pohodlnou spojovací cestu via de' Servi do centra města.
Příliv poutníků a lidí z venkova, zejména o slavnostním svátku 8. září, způsobil, že kostel je v rozporu s tradicí hladkých fasád florentských kostelů vybaven krátkým portikem na fasádě (současný je pozdější).
Pro umocnění krásy prostoru jsou v první polovině sedmnáctého století na náměstí přidány některé výjimečné prvky městského mobiliáře. Uprostřed je umístěna jezdecká socha velkovévody Ferdinenda I. De' Medici. Pozdní dílo vlámského sochaře Giambologny dokončené italským sochařem Pietro Tacca v roce 1608. Sám Pietro Tacca je také zodpovědný za dvě fontány s bronzovými figurami námořníků umístěnými po stranách, které byly původně vytvořeny k ozdobení památníku Ferdinanda v Livornu. Zde byly umístěny v roce 1643.
*****
Nyní se přeneseme v čase …
Naše skupina je rozpuštěna. Každý má svůj individuální program, dle svých preferencí. Já jsem se rozhodl již ráno při výstupu z autobusu. Určitě si chci na památku vyfotit most Vecchio.
Ponte Vecchio
Starý most (italsky: Ponte Vecchio) je středověký kamenný segmentový obloukový most s uzavřeným trámcem přes řeku Arno ve Florencii. Jediný most ve Florencii ušetřený ničení během druhé světové války. Je proslaven obchody stavěnými podél něho. Budování obchodů na takových mostech bylo kdysi běžnou praxí. Řezníci, koželuhové a zemědělci takové obchody obsazovali. K současným nájemníkům však patří spíše klenotníci, obchodníci s uměním a prodejci suvenýrů.
Most se klene přes řeku Arno v nejužším místě. Předpokládá se, že most byl poprvé postaven v době starověkého Říma, když římská silnice via Cassia na tomto místě překračovala řeku. Římské molo bylo stavěno z kamene a nástavba ze dřeva. Most se objevuje poprvé v dokumentu z roku 996. Avšak byl zničen povodní v roce 1117.
Přestože jej povodně opakovaně poškodili stojí současný most přibližně od roku 1339 až 1345. Po mnoho let byl jediným starším mostem ve městě, most Rubaconte postavený téměř o století dříve. Avšak po významných úpravách v 19. století a jeho zničení v roce 1944 si Ponte Vecchio nárokoval svůj titul nejstaršího mostu ve Florencii.
V malé lodžii u centrálního otvoru je zakrytý zvětralý dedikační kámen, jenž kdysi hlásal:
Nel trentatré dopo il mille – trecento, il ponte cadde, per diluvio dell' acque: poi dieci anno, come al Comun piacque, rifatto fu con questo adormamento.
Ve třicátých letech po roce třináct se most zřítil kvůli povodni: o deset let později byl na přání obce znovu postaven s touto výzdobou.
Torre dei Mannelli, jedna ze čtyř věží, byla postavena v jihovýchodním rohu mostu na jeho obranu.
*****
Vracím se tedy ze starého města k řece Arno. Hledám to nejlepší místo, kde můžu udělat ten nejlepší záběr. Nakonec se jako nejlepší místo ukazuje následující most alle Grazie.
Jsem spokojen … Fotografie se povedla na výbornou. Avšak jaké místo navštívím jako druhé?
Už ráno, při pozorování panorama města Florencie jsem si stanovil několik míst, které bych chtěl jisto jistě navštívit. První z nich byl Ponte Vecchio, který jsem zrovna splnil. Jaká místa však budou další?
Druhým místem se stává bazilika vzdálená deset minut chůze, jen několika málo ulicemi.
Basilica di Santa Croce di Firenze
Bazilika svatého Kříže (italsky: Basilica di Santa Croce) je bazilika minor a hlavní františkánský kostel ve Florencii. Nachází se na náměstí Svatého Kříže (Piazza di Santa Croce).
Ukrývá v sobě celé dějiny umění a víry západní kultury. Vždy představoval základní centrum shromažďování spojené se svatým Františkem z Assisi. Patronem Itálie od roku 1939.
Podle tradice přichází Františkovi první společníci do Florencie již v roce 1209. Město roste … Zpracovává se zde vlna, jenž se poté vyváží do celé Evropy. Aby bylo možné uspokojit podávku po pracovní síle, mnoho zemědělců opouští svá pole a své vesnice. Stěhují se do osad vybudovaných za hradbami Florencie. Mezi těmito obyvateli se usazují mniši nových žebravých řeholních řádů. Jako jsou františkáni.
Františkáni se usazují v bažinaté oblasti na severním břehu řeky Arno. V roce 1228 se objevuje první zmínka o kostele Santa Croce. Mezi lety 1252 a 1267 nahrazuje první budovu druhá. Jak se však záhy ukazuje, ani druhá budova nestačí pojmout věřící. Je tedy naplánován mnohem větší komplex. Základní kámen současného kostela je položen 3. května 1294. Práce je svěřena florentskému sochaři a architektovi Arnoldu di Cambio. Do své smrti (mezi lety 1302 až 1310) dokončuje apsidní část.
Po dokončení příčné lodi (transeptu) se práce přesunuli na hlavní lodi. Ty jsou dokončeny koncem 14. století. Kostel je však vysvěcen papežem Evženem IV. Až v roce 1443. Svým tvarem připomíná kostel Santa Croce hábit svatého Františka. Kaple, jenž se otvírají do transeptu a tři hlavní lodi oddělené pilíři. Strop zde netvoří kamenné oblouky, jak bývá zvykem, ale dřevěné trámy. Od 14. století jsou stěny zdobeny freskami, jakožto úspornou technikou pro vyprávění posvátných příběhů, díky nimž byly srozumitelné i pro negramotné.
Bazilika svatého Kříže se vyznačuje svým posláním k paměti, což z ní udělalo panteon celého národa. Kostel byl nejprve pohřebním chrámem pro františkány. Poté pro členy bohatých rodin z okolí. Ty připomínají mramorové desky (terragne) zabudované do podlahy. Spojovali tak touhu označit místo pohřbu s cílem pokory, v souladu s ideáli žebravých řádů.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že informace jsem čerpal:
město Florencie
en.wikipedia.org
palác Torrigiani
palazzospinelli.org
náměstí Nejsvětějšího Zvěstování
it.wikipedia.org
Ponte Vecchio
en.wikipedia.org
bazilika svatého Kříže
en.wikipedia.org, santacroceopera.it