Na létajícím slonu
do města lásky
6. část
Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu
Antoine de Saint Exupery
kniha Malý princ
Překonání strachu je počátkem moudrosti
Bernard Russel
Amberg
Samostatné město ve správním regionu Horní Falc. Patří do metropolitní oblasti Norimberg. Leží na Bavorské železné cestě, jenž spojuje historické průmyslové a kulturní památky.
Amberg je považován za královské sídlo nejvýznamnějšího markomanského vládce Marboda.
Amberg se poprvé zmiňuje v listině z roku 1034 jako "Ammenberg". V této listině ze dne 24. dubna císař Konrád II., na žádost své manželky Gisely a syna Jindřicha, uděluje všechna práva, která císař a bavorský vévoda ve městě má, bamberskému biskupovi Eberhardovi I. a tím i nově založenému bamberskému biskupství.
Vzhledem k velké vzdálenosti od Heidelbergu, sídla kurfiřtstva Falc, je pro tuto část Bavorska zřízena samostatná vláda s guvernérem sídlícím v Ambergu. Amberg se tím stává hlavním městem Horní Falce, zatím co Dolní Falc je spravována z Heidelbergu.
Ve středověku je Amberg důležitým obchodním centrem pro železo a železnou rudu. Mezi 14. a 17. stoletím je region Amberg jedním z center těžby železné rudy v Horní Falci. Tavení probíhalo v blízkosti. Železo se poté přepravovalo po řece Vils do Řezna. Na zpáteční cestě jsou lodě taženy naložené solí.
Mezi lety 1806 a 1808 je Bavorské království rozděleno do patnácti zemských okresů, pojmenovaných po řekách. Amberg se stává hlavním městem Naabkreis. Již v roce 1810 je tento okres začleněn do Regenkreis, jehož hlavním městem se stává Řezno. V roce 1837 je Regenkreis z velké části začleněn do dnešního správního obvodu Horní Falc.
*****
S úsvitem překonáváme Francouzko německé hranice. Naším cílem je lázeňské městečko Amberg. Přijíždíme v brzkém dopoledni. Jakmile autobus zastaví všichni jako na povel se začínají chystat do lázní. I já se chci přidat. Prohledávám kufr. Avšak marně. Základní část jako plavky není k nalezení. Pokládám si samozřejmou otázku.
Kde jsou plavky?
A nabízí se mi téměř samozřejmá odpověď.
Plavky nejsou …
No jo a co budeme dělat?
Bez plavek to zřejmě nepůjde?
Přemýšlím …
To asi fakt ne …
Co takhle místo koupání jít na prohlídku města?
Noo … To by asi šlo.
A tak absolvuji místo pořádný koupačky, pořádnou prohlídku města. Vycházím sám, jen tak bez přípravy. Směrem od lázní, kde jsme vystoupili do ulic starého města. Nechávám v autobuse i fotoaparát. Což, jak se záhy ukazuje nebyl šťastný nápad. Avšak těžko bycha honit. Musím vzít za vděk mobilním telefonem. První místo, jenž upoutá mou pozornost, ještě dříve než vůbec vstoupím do samotného města, je zvláštní stavba tyčící se nad řekou Vils. Honosí se jménem Stadtbrille.
Stadtbrille
Městské brýle (německy: Stadtbrille) je pozdně středověká vodní brána v Ambergu, která se klene nad řekou Vils v délce 46 metrů.
Výstavbu Městské brány nelze přesně datovat. Pravděpodobně pochází z druhé poloviny 14. století nebo první poloviny 15. století. Poprvé je zmíněna v roce 1454 jako "Cesta přes Vilsu". V té době byli občané Ambergu nuceni postoupit tuto bránu a její dvě přilehlé věže Kurfiřtovi Fridrichovi poté, co zpočátku odmítli vzdát hold během tzv. Amberského povstání. Kurfiřt posléze nechal Kurfiřtský palác rozšířit na pevnost. Západní brána Vodní brány byla zazděna. Koryto řeky Vils zúženo a postavena obraná zeď. Západní arkáda byla začleněna do budovy paláce a využívána k obytným a komerčním účelům. V té době byla Vodní brána jednopatrová a měla nad dvěma centrálními pilíři věže. Ty lze dodnes vidět na půdorysu městské brány v podobě pětiúhelníkových místností. V roce 1580 byla Vodní brána zvýšena o jedno patro, přičemž centrální arkýř dostal další patro s vikýři na okapech a dva pilíře dostaly arkýřovité nástavby (tzv. Welsche Hauben). Tato práce je provedena pod vedením dvorního kameníka Hanse Haucka. V roce 1698 byly věžové nástavby a třetí patro kvůli zchátralosti zbourány a Městská brána získala svou dnešní podobu.
*****
Když vážený čtenář dovolí.
Zde se vyskytují bílá místa …
Žel, ani při vší námaze a fantazii si nejsem schopen vybavit cestu. A tak zbývající úsek procházky starým městem Amberg bude připomínat spíše seznam památek než li poučnou cestu …
Avšak i tak věřím, že to bude stát za investovaný čas.
Rathaus
Radnice (německy: Rathaus) je památkově chráněná budova na Tržním náměstí.
Po požáru v roce 1356 začala výstavba na pozemku východně od tržiště, které je určujícím prvkem městské krajiny. Západní průčelí s bohatě zdobeným štítem je důkazem této stavební fáze. V roce 1552 je přistavěna balustráda s vyčnívající schodišťovou věží. Pod jižním průčelím se nacházely arkády. Ty byly spolu s balustrádovou verandou zazděny v roce 1761. Západní část s plochým arkýřem patří Staré radnici. Celý severní komplex, stejně jako část na východě, je postavena v letech 1572 a 1573 jako Nová radnice. V horním patře Staré radnice se nachází velká zasedací síň se stropem ze 16. století a přilehlé místnosti. Naopak Nová radnice nabízí malou zasedací síň z roku 1573.
Saint George
Římskokatolický svatý Jiří je gotická bazilika s barokní přestavbou v Ambergu. S kostelem sousedí rozsáhlí komplex jezuitské koleje.
Kostel svatého Jiří je poprvé zmíněn v roce 1094 jako farní kostel mimo osadu. V letech 1599 až 1619 je kostel uzavřen. V roce 1622 je předán jezuitům a v roce 1629 je farní právo převedeno na kostel svatého Martina. V letech 1782 až 1808 je kostel ve vlastnictví Maltézského řádu. Od roku 1808 slouží jako posádkový a studijní kostel. Od roku 1923 je opět farním kostelem.
Po vykopávkách v roce 1977 je jako nejstarší předchůdce identifikována halová budova s uhloubenou apsidou, která pochází z doby po roce 1034. Podle nápisu na chóru byla současná budova stavěna od roku 1359 jako vrcholně gotická trojlodní bazilika s jednolodním chórem. Jako stavitel je v roce 1379 doložen Heinrich Hirsel. Interiér kostela je dokončen kolem roku 1407 a věž na začátku 16. století. V roce 1652 proběhla první barokní rekonstrukce pod vedením Francesca Garbaninise. V roce 1672 je rozšířena sakristie. Křížová kaple je přidána v roce 1675, kaple Anděla strážného a svatého Aloysia v roce 1754. Mezi lety 1718 a 1723 proběhla komplexní barokní rekonstrukce, včetně štukatérských prací od Johanna Baptista Zimmermanna. Poté, kolem poloviny století jsou boční kaple oštukovány jeho synovcem Antonem Landesem a vymalovány Johannem Adamem Müllerem. Kompletní restaurování proběhlo v letech 1977 až 1984.
Wingershofer Tor
Brána Wingershof (německy: Wingershofer Tor) je komplex dvojitých bran. Klenutá brána zvenčí vede do vrátnice. Za ní následuje vnitřní oblouk s gotickým hrotovým obloukem.
Brána má čtyřpatrovou věž se dvěma bočními křídly. Ta jsou ve stejné výšce připojena k městským hradbám. Věž je vysoká 17,5 metrů a krytá pyramidální střechou. Barbakán je hluboký 11,5 metru. Suterén má zdi silné 1,5 metru a vnější obklad je z rustikovaného rhétského pískového kvádru. Ve výšce impostu je fasáda členěna plochým pásem. Horní část boční zdi má kvádrový obklad, zatím co spodní část je z neomítnutého lomového kamene. Dvě spodní střílny jsou tvořeny příčnými obdélníkovými střílnami a horní část má osm čtvercových střílen. Nad portálem je nápis "znak města Amberg" uvnitř vavřínového věnce a letopočet 1579. Na věži je erb s falckým lvem a písmena LCP. Znamenají: Ludovicus Comes Palatinus (česky: Ludvík, hrabě Falcký).
Současná brána měla předchůdce, jenž museli občané postoupit kurfiřtovi Fridrichovi poté, co v letech 1453 a 1454 potlačil tzv. Amberské povstání. Tato stavba sestávající z obdélníkové věže, byla začleněna do opevnění kurfiřtského paláce. Byla postavena z lomového kamene a měla špičaté klenuté otvory brány, z nichž některé jsou dochovány dodnes.
Přibližně čtyřicet metrů od staré brány Wingershof byla do městských hradeb vytesána jednoduchá brána jako náhrada. Tato provizorní stavba je v roce 1579, za kurfiřta Ludvíka VI., během posilování městského opevnění Ambergu, nahrazena zbrojnicí s přední věží postavenou před hradbami. Věž komplexu měla původně hřebenovou věž s lucernou.
*****
To už ale přichází poledne a já se vracím na místo činu. K lázeňské budově, kde je sraz celé skupiny a také zde čeká autobus. Jako celá skupina nastupujeme do autobusu. Teď již s konečnou míří naše cesta ke konci. Následuje zastávka v Plzni a konečná v Praze (teda moje). Autobus ještě pokračuje dále … Nástup do vlaku a domů.
Zazvonil zvonec a … Ne, nee, zatím přeci jen přijde něco …
Chybí něco moudrého na závěr …
Resumé
Byla, je a bude …
Má první zahraniční cesta v roli objevitele, cestovatele, turisty …
Paříž zůstane navždy " TA PRVNÍ"
První místo, jenž jsem navštívil.
A kromě fotografií, které jsem si přivezl, mi zbyla i kupa krásných vzpomínek. Vzpomínek, o kterých můžu ještě dlouho vyprávět.
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Amberg
de.wikipedia.org
Stadtbrille
de.wikipedia.org
Rathaus
de.wikipedia.org
Saint George
de.wikipedia.org
Wingershofer Tor
de.wikipedia.org