Na létajícím slonu
do města lásky
3. část
Katedrály vnucují pocit důvěry, jistoty a klidu.
Jak? Harmonií
Najednou se v zatáčce rozplynula mlha
a já spatřil Munster. Bylo šest hodin ráno.
Obrovská katedrála, nejvyšší vrchol
postavený rukou člověka po velké pyramidě,
jasně vynikala na pozadí tmavých hor
velkolepého tvaru, v nichž se slunce tu a tam
koupalo v širokých údolích.
Dílo boží stvořené pro lidi,
dílo lidí stvořené pro boha,
hora a katedrála se vznešeně rýsovaly.
Nikdy jsem neviděl nic impozantnějšího
Viktor Hugo
Rýn 1842
Cathedrale Notre Dame de Paris
Katedrála Panny Marie v Paříži (francouzsky: Cathedrale Notre Dame de Paris), běžně známa jako Notre Dame, je jednou z nejvýznamnějších památek Paříže a Francie. Nachází se na ostrově de la Cité. Zasvěcena Panně Marii je místem katolických bohoslužeb. Slouží jako sídlo pařížské arcidiecéze.
Tradice tvrdí, že na místě katedrály Notre Dame stál galsko-římský pohanský chrám zasvěcený římskému bohu Jupiterovi. Jedná se o historiografický mýtus založený na objevu Nautského sloupu v roce 1711, který byl nalezen pod katedrálou, rozebrán a znovu použit ve zdivu galsko-římského valu obklopujícího město v pozdní říši.
Katedrála svatého Štěpána (francouzsky: Cathedrale Saint Étienne de Paris) byla katedrálou sufragánního pařížského biskupa od 4. nebo 6. století do svého zničení mezi lety 1160 a 1163.
V křesťanském světě raného středověku je velmi běžné, že katedrála (ecclesia) zahrnovala podle zvyku několik kostelů, čímž tvořila episkopální skupinu. Velmi často se skládala ze dvou nebo zarovnaných kostelů. Nazývaných dvojitá katedrála opatřených křtitelnicí.
V Paříži písemné prameny a archeologické vykopávky umožnily rekonstruovat biskupskou skupinu s katedrálou svatého Štěpána vyhrazenou pro kachumeny a Notre Dame vyhrazenou pro pokřtěné. Křtitelnicí Saint Jean le Rond a bazilikou Saint Germain le Vieux v Paříži.
Poprvé je zmíněn jako biskupské sídlo v roce 690.
Kostel zahaluje rouška tajemství. Až v roce 1110 se dozvídáme, že je v troskách
Katedrále pařížského biskupa Maurice de Sully předcházely čtyři náboženské budovy:
Raně křesťanský kostel ze čtvrtého století
Později přestavěný na merovejskou baziliku
Karolínská katedrála
Zrekonstruovaná románská katedrála, která se však postupně ukazuje jako příliš malá pro rychle rostoucí populaci Paříže.
Legenda, jenž vytvořil kronikář Jean de Saint Viktor a jakou zaznamenává dlouhá a bohatá historiografická tradice. Praví, že mezi 24. březnem a 25. dubnem 1163 papež Alexander III., tehdy uprchlík v Sens, osobně položil první kámen za přítomnosti franckého krále Ludvíka VII. Mladého. Podle současných znalostí je tradičně přijímaným datem zahájení prací rok 1163. Pravděpodobné ale je, že stavba začala již v roce 1161. Většina prací byla provedena pod vedením biskupa Maurise de Sully a jeho nástupce Odona de Sully.
Stavba pařížské katedrály trvala jen asi 75 let. Načež v roce 1235 začaly práce na bočních kaplích mezi pilíři. Tato rychlost výstavby vyžadovala značné finanční prostředky. Kniha Henryho Krause potvrzuje, že tato první fáze výstavby využívala pouze vlastní majetek biskupa a církevní kapituly. Stavba katedrály mohla těžit z období míru a prosperity.
Během Francouzské revoluce byla katedrála vystavena četným vandalským útokům:
Judští králové na Galerii králů na fasádě byli sťati a odstraněni v domnění, že se jedná o francouzské krále. Všechny velké sochy na portálech byly také zničeny. S výjimkou Panny Marie na trumeu portálu kláštera. Kult Rozumu se v Notre Dame de Paris objevil dne10. Listopadu 1793, se svátkem Svobody. Dekretem se katedrála stává chrámem Rozumu. Tento kult zorganizoval Pierre Gaspard Chaumette a hlavní oltář byl tak přeměněn na oltář bohyně Rozumu. Koncem listopadu téhož roku byla v Paříži zakázána katolická bohoslužba. Katedrála byla poté přeměněna na sklad vína.
18. dubna 1802 krátce po podpisu francouzského konkordátu byla katedrála definitivně vrácena bohoslužbám. Rychle byly provedeny některé nouzové opravy, takže v prosinci 1804 se Napoleon Bonaparte mohl nechat korunovat francouzským císařem za přítomnosti papeže Pia VII. Budova byla pro tuto příležitost vybílena a poté skryta pod výzdobou Charlese Perciera a Pierra Fontaina.
Jakmile byl obnoven mír. Katedrála se ukázala bít v tak zchátralém stavu, že měští úředníci začali uvažovat o jejím úplném zbourání. Velký romanopisec Viktor Hugo, obdivovatel katedrály, poté napsal svůj román Notre Dame de Paris, jenž se setkal s obrovským úspěchem a jehož cílem bylo zejména zvýšit povědomí o hodnotě takové památky. Podařilo se mu vytvořit široké lidové hnutí zájmu ve prospěch katedrály. Jeho román vdechl život památce, kterážto byla opomíjena a učinil ji bližší Pařížanům.
*****
Z přicházejícím večerem, přichází i konec dnešního dobrodružství. Následuje již jen krátký přejezd metrem a cesta autobusem na hotel. A jaký hotel? Noc trávíme v jednom z hotelů řetězce F1 ve městě Villemomble asi 14 kilometrů od centra Paříže.
Hotely F1
Tvoří řetězec levných hotelů, které v roce 1985 založila skupina Accor. Koncept je založen na nízkonákladových pokojích avšak zároveň zajišťuje určitou úroveň komfortu a základní služby. Hotely F1 zaznamenaly rychlí rozmach, zejména díky prefabrikovaným konstrukčním technikám a stávají se významným hráčem v sektoru nízkonákladových hotelů ve Francii i v zahraničí.
Villemomble
Francouzská obec nacházející se v departmentu Seine – Saint Denis v regionu Ile de France.
Původní sídlo Villemomble má kořeny v bažinatém údolí, tvořeném starobylým ramenem řeky Marny a vymezeném pohořím Montagne d' Avron. Nedaleko starobylé osady leží les Bondy. Velmi brzy sloužila silnice na okraji, dnešní Grande Rue, jako královská cesta a právě od této cesty se osada postupně formovala.
Dnes je Villemomble rezidenční město tvořené příměstskými oblastmi a bytovými domy.
*****
Po vystoupení z autobusu před hotelem krátce čekáme. Poté se jdeme ubytovat. Já po zabydlení v pokoji stihnu už jen sprchu. Následně, jakmile se usadím do postele, v domnění, že si budu číst, okamžitě usínám …
Poté … Co jsem se ráno, čerství a plný sil, probudil. Pobalil jsem své věci a sešel do přízemí na snídani. Po snídani nastupujeme opět do našeho autobusu a vracíme se zpět do ulic Paříže čelit novým výzvám.
Prvním bodem na našem programu je "jen" průjezd největším a nejmodernějším pařížským letištěm.
Aéroport de Paris – Charles de Gaulle
Letiště Paříž – Charles de Gaulle (francouzsky: L' aéroport de Paris – Charles de Gaulle), běžně známé jako letiště Roissy je mezinárodní letiště nacházející se na území obce Roissy en France 23 kilometrů severovýchodně od Paříže.
Vzhledem k rychlému růstu osobní letecké dopravy začaly veřejné orgány v roce 1962 vyhledávat rozsáhlé pozemky dostatečně vzdálené od pařížské metropolitní oblasti, jenž mohou pojmout novou letištní infrastrukturu s ohledem na nadcházející nasycení letišť Paříž – Orly, Paříž – Le Bourget, která byla vytvořena v době první světové války.
Letiště je zpočátku otevřeno se dvěma severními ranvejemi a Terminálem 1. Terminál 2 je otevřen v roce 1982. Dvě jižní ranveje jsou uvedeny do provozu v letech 1998 až 2001.
Letiště Charles de Gaulle je přestupním uzlem pro letecké společnosti skupiny Air France – KLM a členské letecké společnosti aliance Skyteam. V nákladní dopravě je domovským přístavem pro společnosti FedEx a DHL. Letiště Paříž – CDG je tak předním přestupním uzlem v Evropě pro mezikontinentální spojení. Před letištěm Londýn – Heathrow. Také třetím největším evropským uzlem pro celkové přestupní služby, za Frankfurtem a Amsterdamem. Obsluhuje více než 329 měst po celém světě s minimálně dvanácti tisíci lety ročně.
Charles de Gaulle
Charles de Gaulla se jako poručík a později kapitán zúčastnil už první světové války, ale znám je spíše až z té druhé, kdy byl ,v hodnosti generála, nejprve představitelem Svobodných Francouzů ve Velké Británii. Představitelem již svobodné Francie. A po několikaleté odmlce i francouzským prezidentem.
*****
Ale teď už opravdu zpět do pařížských ulic. Z autobusu jsme vystupovali ve čtvrti básníků, umělců a pouličních prodavačů Montmártru. Na místě víc než trefném, u klubu Moulin Rouge.
Moulin Rouge
Na konci 19. století existovali dva Montmartre:
- Jeden pro večírky.
- Druhý pro umělce, jenž jsem přicházeli hledat kvalitu světa nad znečištěným velkoměstem a mírné nájmy. Tyto dva světy koexistují a mísí se se dvěma společenskými hodnotami. Potěšením a krásou.
Belle Époque je období míru a optimismu poznamenané průmyslovým pokrokem a obzvlášť bohatou kulturní hojností. Oslava stého výročí Francouzské revoluce v roce 1889. Světová výstava a představení Eiffelovy věže.
Ve stejném roce zakládá Katalánec Joseph Oller a Charles Zidler ve čtvrti Pigalle na úpatí hory Montmartre pařížský kabaret Moulin Rouge.
Raná léta kabaretu se nesla ve znamení extravagantních cirkusem inspirovaných představení a atrakcí, které zůstávají slavné. Jako například Pétomane. Koncertní plesy se konají každý den od dvaceti dvou hodin.
*****
Jen to načasování nebylo nejlepší …
Je to dopoledne …
Kolem tohoto proslulého kabaretu putujeme směrem do kopců Montmártru. Míjejíc jeden ze dvou posledních větrných mlýnů v Paříži.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Cathedrale Notre Dame de Paris
fr.wikipedia.org
hotel F1
Google AI
Villemomble
fr.wikipedia.org
Aéroport de Paris – Charles de Gaulle
fr.wikipedia.org
Carles de Gaulle
cz.wikipedia.org
Moulin Rouge
fr.wikipedia.org