Veškeré klady tohoto příběhu připište těm, jenž jej prožili,

veškeré nedostatky autorovi, jenž se nedokázal svým

 vyprávěním přiblížit poutavosti skutečného života.

Cesta slepých ptáků

Ludvík Souček

Každému připadají hvězdy jiné,

Tomu, kdož cestuje, ukazují cestu.

Pro jiného, to jsou, jen světélka na nebi.

Pro vědce, to je problém k řešení.

Antoine de Saint

Exupery

Jsem jen člověk …

Jako člověk jsem nedokázal odolat pokušení.

Pokušení svůj příběh z Města lásky ještě jednou převyprávět.

Budiž tedy tento příběh vyprávěn tak jak ho uchoval běh času.

Píše se rok 2025 a uplynulo již devět let …

Aby příběh mohl být náležitě pochopen, je nezbytno vše zasadit do širších souvislostí. Po létech turistiky a několika cestách, ze kterých se mi dochovalo jen pár matných vzpomínek jsem se rozhodl své cesty dokumentovat. Prvním krokem bylo zakoupit fotoaparát a pořídit obrazový záznam. Až po nemnoho letech jsem našel odvahu a k fotografiím připojil i text. Vše naleznete na této stránce.

Paříž

Nejstarší stopy lidského osídlení Paříže pocházejí z období neolitu kolem roku 8 000 př. n. l. Mezi lety 250 až 225 př. n. l. se usazuje na březích řeky Seiny galský kmen Parisů. Staví mosty a pevnost. Razí mince. Obchoduje s dalšími říčními osadami.

Staví oppidum, opevněnou pevnost, jejíž umístění je však sporné. Mohlo se nacházet na ostrově de la Cité. Zde mosty, důležité obchodní cesty, křižovaly řeku Seinu. Ve svém líčení galských válek zaznamenává Julius Caesar setkání s vůdci Parisů na ostrově uprostřed řeky Seiny. Někteří historici však poukazují na absenci stop po rané galské osadě na ostrově. Domnívají se, že oppidum se ve skutečnosti nacházelo na pařížském předměstí Nanterre. Zde byly objeveny pozůstatky velké osady při výstavbě dálnice v osmdesátých létech 20. století.

Parisové nejprve souhlasí s podrobením se Caesarovi a Římu. Ke konci galských válek Julia Caesara se však v roce 52 př. n. l. připojují k dalším kmenům vedených vůdcem a válečníkem Vercingetorixem. Bitva u Lutetie se odehrává s místním kmenem. Galské síly vede kmenoví vůdce Camulogenus. Zapálí oppidum i mosty, aby tak Římanům zabránil v přechodu řeky. Římané, vedeni vojenským důstojníkem Titem Labienem, jedním z Caesarových generálů, pochodují na jih k městu Melunu. Tam překročí řeku. Vrátí se zpět k Paříži. A zde přesvědčivě porazí Galy. Místo závěrečné bitvy, stejně jako umístění oppida je zahaleno tajemstvím. Bitva se odehrála poblíž řeky. Historici se však neshodnou je li řekou Seina nebo Yonne.

Na začátku 1. století již probíhá výstavba římského města. Město se rozkládá podél hlavní ulice Cardo Maximus, kolmé k řece Seině. Začínalo ve výšinách hory Montagne Sainte Geneviévena na levém břehu. Vedlo dolů podél dnešní ulice Rue Saint Jacques. Přes bažinatou oblast k mostu spojujícímu levý břeh s ostrovem de le Cité. Napříč ostrovem a přes následující most do menší enklávy na pravém břehu.

V době, kdy římský vliv upadá se sem přesunuje germánský kmen Franků. Franští vůdci byli ovlivněni Římem. Někteří dokonce bojovali po boku Římanů, aby porazili hunského náčelníka Attilu. Frankové uctívali germánské bohy jako byl Thor. Francké zákony a zvyky se stávají základem francouzského práva a zvyků. První francký král Chlodovík v roce 486 poráží poslední římské legie. Tím se stává vládcem celé Galie severně od řeky Loiry a vstupuje do Paříže.

Chlodovík I. a jeho nástupci z dynastie Merovejců postavili v Paříži řadu náboženských staveb. Včetně baziliky na hoře Montegne Sainte Geneivéve. Katedrálu v Saint Étienne (dnes zde stojí katedrála Notre Dame) a několik významných klášterů. Včetně jednoho, jenž se poději stává opatstvím Saint Germain des Prés. Postavili také baziliku Saint Denis, která se stává nekropolí francouzských králů. Žádná z merovejských budov se nedochovala, ale v kostele Saint Pierre de Montmartre se nacházejí čtyři mramorové merovejské sloupy.

Na začátku 12. století francouzští králové z dynastie Kapetovců ovládali jen Paříž a okolní region, avšak ze všech sil se snaží vybudovat Paříž jako politické, ekonomické, náboženské a kulturní hlavní město Francie. V této době se dále rozvijí osobitý charakter městských čtvrtí. Královský palác stojí na ostrově de la Cité. V roce 1163 začíná výstavba nové katedrály Notre Dame de Paris.

Nechť toto je má cesta

Nástupní místo mého zájezdu bylo v Praze. Tudíž vyvstává otázka … Jak se do hlavního města dopravit?

Bydlím totiž v jižních Čechách. Nakonec jsem k dopravě, tak jako ve většině případů, zvolil vlak. Jednak je to pohodlnější než se tísnit v autobusu. Jednak také proto, že nástupní místo spočívá oproti budově hlavního nádraží v Praze.

Wilsonovo nádraží

Na hlavní nádraží přijíždím včas, bez překážek a s velkou rezervou. Dobu strávenou na hlavním nádraží věnuji prohlídce zde instalované výstavy k natočení filmu

"Století Miroslava Zikmunda".

V určeném čase a s drobnou rezervou stojím na zastávce kam se má dostavit autobus. Zde už se tvoří hlouček nedočkavých cestujících. S příjezdem autobusu se hlouček posouvá k předním dveřím a postupně nastupuje. Zcela pochopitelně se dávám do pohybu také. Získávám krásné místo hned za řidičem. Mám ho jen sám pro sebe. Pro budoucnost je to velmi důležité … Dveře se zavírají a autobus se rozjíždí. Projíždíme Prahou a připojujeme se na Plzeňskou dálnici. Po dálnici jedeme na západ. První zastávkou je autobusové nádraží v Plzni. Tady se připojí ještě několik poznání chtivých turistů. Opouštíme Plzeň. Naší následující zastávkou a posledním místem na území české republiky je benzínová stanice u obce Svatá Kateřina. Zde je možné si nakoupit naposledy za české kačky. Poté to půjde již jen za eura. Po dvaceti minutách nastupujeme zpět do autobusu. S přicházejícím večerem, přichází i noční přejezd přes bavorské území směrem k francouzským hranicím. Přiznávám … Mnoho si toho nevybavuji. Snažil jsem se naspat co bylo možné … Jediné, co si matně vybavuji jsou dvě přestávky. Krátkou, spíše už ranní přestávku absolvujeme také nedaleko Paříže. Využíváme ji též k malé improvizované snídani.

Ve víru velkoměsta

S nadcházejícím úsvitem vjíždíme do ulic Paříže. Prohlídku zahajujeme seznamovací okružní jízdou po hlavních památkách. Vystupujíc na náměstí Trocadero využíváme nabízející se vyhlídky na řeku Seinu, Martovo pole a hlavně, zde se majestátně vypínající Eiffelovu věž. Jež dominuje na prvním místě našeho poznávacího seznamu.

Je oblast v Paříži, která se nachází v 16. obvodu, naproti Eiffelově věži, přes řeku Seinu. Je známa díky zahradám (Jardins du Trocadéro) a paláci Chaillot (Palais de Chaillot), jenž stojí na místě původního paláce Trokadéro (Palais de Trocadéro). Oblast nabízí jeden z nejlepších výhledů na Eiffelovu věž.

Původ jména

Oblast je pojmenována na počest bitvy u Trocadéra. V níž byl opevněný ostrov Trocadéro (Isla del Trocadéro) v jižní části Cádizského zálivu v Andalusii dobyt francouzskými vojsky vedenými vévodou z Angouleme, synem budoucího francouzského krále Karla X. 31. srpna 1823 Francie zasáhla ve prospěch španělského krále Ferdinanda VII., jehož vládu zpochybňovalo liberální povstání.

Palác Trocadéro

Palác Trocadéro (francouzsky: Palais du Trocadéro) byl eklektická budova v maurském a novobyzanském stylu z druhé poloviny 19. století.

Postaven byl na pozemcích kláštera vizitandinek z Chaillot (francouzsky: Le couvent des Visitandines de Chaillot). Klášter byl uzavřen v roce 1792. Nepoužívané prostory byly 31. srpna 1794 částečně poničeny výbuchem v továrně na výrobu střelného prachu na protějším břehu řeky Seiny.

V šedesátých létech 19. století prochází kopec Chaillot zemními pracemi a vyrovnáním. Tak, aby poskytl panoramatický výhled na zařízení Exposition Universelle z roku 1867 na Rive Gauche (na levém břehu řeky) a aby vznikl park Champ de Mars. Náměstí, v této době, nazývané Place du Roi de Rome, bylo s mostem Pont d' léna spojeno žulovým schodištěm.

Budova postavená pro Světovou výstavu v roce 1878 nebyla zamýšlena tak, aby tuto událost přežila. Nakonec se však zachovala po dobu asi šedesáti let.

Palác Chaillot

Pro Mezinárodní výstavu v roce 1937 byl starý palác Trocadéro částečně zbořen, částečně přestavěn a nahrazen palácem Chaillot. Palác je navržen v klasicistním "moderním" stylu architekty Louisem Hippolytem Boileauem, Jacquesem Carluem a Léonem Azémou. Stejně jako starý palác, má i palác Chaillot dvě křídla tvarovaná do širokého oblouku. Tato křídla a dvojice centrálních pavilonů, přestavěná a rozšířená, jsou jedinou zbývající částí původní budovy. Na rozdíl od starého paláce jsou však křídla samostatnými budovami a neexistuje žádný centrální prvek, jenž by je spojoval. Místo toho široká promenáda ponechává otevřený výhled z náměstí Trocadéro na Eiffelovu věž a dále.

Zahrady Trocadéro

(francouzsky: Jardins du Trocadéro)

Celý areál byl dříve zahradou původního paláce Trocadéro, kterou založil francouzský inženýr Adolphe Alphand pro Světovou výstavu v roce 1878.

Hlavním prvkem nazývaným Varšavská fontána (francouzsky: Fontaine de Varsovie) je dlouhá nádrž neboli vodní zrcadlo s dvanácti fontánami vytvářejícími vodní sloupy vysoké dvanáct metrů. Dvaceti čtyřmi menšími fontánami se sloupcem vysokým čtyři metry a deseti vodními oblouky. Na konci obráceném k řece Seině se nachází dvacet výkonných vodních děl schopných vrhat proud vody padesát metrů. Nad dlouhou nádrží se nacházejí dvě menší nádrže, jenž s dlouhou nádrží spojuje kaskáda lemovaná třiceti dvěma tryskami vody se sloupcem vysokým čtyři metry.

V roce 2011 jsou vodovodní zařízení fontány kompletně zrekonstruováno a je instalován moderní čerpací systém.

Zahradní terasy se svažitými fairwayi, které se táhnou podél řeky, se vyznačují řadou soch z nichž některé pocházejí z třicátých let 20. století.

Oblast Trocadéro se nachází v blízkosti stanice metra Trocadéro na linkách 6 a 9.

*****

Už za nesměle vykukujícího sluníčka scházíme po žulových schodech paláce Chaillot. Procházíme zahradami Trocadéro podél dlouhé nádrže, v té době ještě nefunkční. Přecházíme přes most Pont d' léna a jdeme k nedaleké Eiffelově věži. Zde jsme seznámeni s historií věže. Obdržíme instrukce, jak bude vše probíhat dále. Mimo to, je nám doporučeno bistrot de la Tour Eiffel, kde je možné koupit originální francouzské croissanty a výbornou kávu. Ihned po rozchodu rád této možnosti, tak jako větší část naší skupiny, využívám. Můžu potvrdit, obé bylo opravdu vynikající. Naprosto spokojen se vracím k Eiffelově věži.

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:

Paříž

en.wikipedia.org

Trocadéro

google AI, en.wikipedia.org