Máriova paleta z Dolomit
9. část
Když šíp mine cíl,
střelec viní z toho sama sebe,
ne druhého.
Tak jedná i člověk moudrý.
Konfucius
Účelem života je žít ho.
Vychutnávat zážitky v maximální míře,
dychtivě a bez obav
hledat novější a bohatší zážitky.
Eleanor Roosevelt
Abychom mohli pokračovat v prohlídce města Bolzáno je potřeba se přenést do jiné jeho části.
Nacházíme se na mostě jenž propojuje minulost a budoucnost. Na první pohled upoutá svým zvláštním vlnitým tvarem. Most je pojmutý jako trojrozměrná socha, jenž nás má dovést k našemu příštímu cíli. Chrámu múz.
Museion
Z řeckého: Chrám múz. Je muzeum moderního a současného umění nacházející se v Bolzánu.
Založeno je v roce 1985 soukromím sdružením, za podpory autonomní provincie Bolzáno. Svou činnost zahajuje v roce 1987 ve svém původním sídle na Via Semesi pod vedením Pietra Luigiho Sieny. Z počátku má instituce pouze regionální působnost. Jejím cílem je propagovat a dokumentovat výtvarné umění v oblasti mezi obcí Ala a obcí Kufstein (historické Tyrolsko). V období od roku 1900. Na počátku 90. let 20. století se činnost rozšiřuje o srovnání italských a německých uměleckých projevů.
V roce 1991 instituce přijímá svůj současný název Museion, čímž dává najevo obohatit své sběratelské a výstavní aktivity o interdisciplinární pojetí současného umění.
V srpnu 2006 je založena Nadace Museion. Jejími zakladateli jsou sdružení Museion a autonomní provincie Bolzáno. Pod vedením Marion Piffer Domiani.
Dne 24. května 2008 se slavnostně otvírá nové sídlo v centru Bolzána, jenž navrhli berlínští architekti ze společnosti KSV Krüger Schuberth Vandreike (společně s nedalekým mostem).
Kubický tvar budovy signalizuje otevřenost do prostoru. Vzniká tak symbolický dialog. Skleněná fasáda propojuje historické centrum s novějšími částmi města a loukami lemujícími potok Talvera. Večer slouží fasáda jako plocha pro projekci uměleckých děl. Tato otevřená dimenze proniká i do vnitřních prostor budovy. Zde spojuje výstavní plochu, učebnu, konferenční místnost, kavárnu, knihovnu i knihkupectví do jednolitého celku.
*****
Ještě jednou se přeneseme prostorem. Nyní do největšího a nejvýchodnějšího z pěti okresů Bolzána Centropiani do Via della Roggia k budově Chiesa del Sacro Cuore.
Chiesa del Sacro Cuore
Kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova (italsky: La chiesa del Sacro Cuore, německy: die Herz Jesu Kirche) je římskokatolický kostel v Bolzánu. Kostel je postaven v novorománském slohu jako bazilika s dvěma věžemi z červenofialovou porfyrovanou fasádou. Tato fasáda se vyznačuje šestnáctidílným rozetovým oknem a mozaikou v galerii fasády zobrazující devět andělských sborů od jihotyrolského malíře Ignáze Stolze a reliéf Rudolfa Habsburského od rakouského sochaře Aloise Winklera v tympanonu kruhového vchodu. Jedna ze dvou 40 metrů vysokých věží má hodiny a pod nimi se nachází z poloviny pozlacená, z poloviny modrá koule představující měsíc, který se otáčí podle svých fází.
Kostel je stavebně propojený se sousedním panstvím Stillendorf. Je postaven eucharistickým řádem v letech 1897 až 1899 na památku stého výročí zasvěcení Tyrolska Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu (1796) a padesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Je to první eucharistický kostel v německy mluvícím světě, který do Bolzána dorazil na podzim 1897 za zprostředkování rodiny Zallinger – Stillendorf. Základní kámen položil 25. června 1897 opat Ambros II. z Muri – Gries. Císař převzal patronát nad kostelem v roce 1898 a dvakrát jej navštívil. Zobrazen je v kostele nad apsidou.
Architektem kostela je moravský architekt Johann Bittner. V letech 1900 až 1901 navrhl také klášter Michaelsburg pro eucharistické sestry západně od kostela na Sparkassenstrasse. Arcivévoda František Ferdinand, následník rakouského trůnu, je přítomen vysvěcení kostela 9. června 1899, jenž provedl tridentský kníže – biskup Eugen Karl Valussi. Před první světovou válkou sloužil kostel jako posádkový kostel pro císařské a královské střelce (Kaiserjäger). Vzhledem k tomu, že všechny hlavní kostely v Bolzánu jsou během druhé světové války vážně poškozeny, slouží kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, jediný, který se zachoval, v letech 1944 až 1950 jako místo uctívání katedrální farnosti. Od roku 1982 je památkově chráněnou budovou.
*****
Než navždy opustíme kostel chtěl bych zde poukázat na zvyk, jež s kostelem souvisí.
Oheň Nejsvětějšího Srdce
Úcta k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a s ní spojená tradice ohňů Nejsvětějšího Srdce v Tyrolsku vznikli ve válečném zmatku v roce 1796.
Díky privilegiu udělenému císařem Maxmiliánem I. jsou Tyrolané dosud z velké části ušetřeni války.
Znepokojivé zprávy o blížících se Francouzích proto zastihli region zcela nepřipravený. Členové stavovského výboru se sešli v Bolzánu k jednání. Opat Sebastian Stökl z opatství Stams navrhl svěřit region Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a požádat tak o zvláštní božskou pomoc. Návrh je přijat s velkou radostí. Zástupci stavů složili jménem celého regionu slavnostní slib, že budou každoročně slavit svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.
Jen o několik dní později je slib poprvé splněn v katedrále v Bolzánu. Když pak Hoferovy jednotky nečekaně zvítězí nad Francouzi a Bavory v bitvě u Spigesu v roce 1797 svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stává významným.
Zvyk ohňů Nejsvětějšího Srdce, v Tyrolsku dodnes velmi rozšířený, vznikl se slibem Nejsvětějšího Srdce, kdy tehdy běžné ohně slunovratu stále více nabývaly nového výkladu v duchu svátku. V minulosti představovaly horské ohně jeden z mála způsobů komunikace se vzdálenými krajany. Tyrolské domobrany během boje za svobodu jsou také svolávány signálními ohni na vrcholcích hor.
*****
Co by kovářův Mikeš podkovou dohodil se ukrývá náš příští cíl. Klášter meších bratří Františkánů.
Františkánský klášter
Františkánský klášter (italsky: Convento dei Francescani, německy: Franziskanerkloster) je klášter ve městě Bolzáno. Založen je v roce 1221. Necelé století poté, co je Bolzáno znovu založeno jako obchodní centrum na důležité Brennerské trase spojující Veronskou marku a Itálii se Svatou říší římskou severně od Alp.
Klášter se nalézá v centrální čtvrti Boden – Rentsch v Bolzánu. V klášteře a jeho kostele se nacházejí některé významné fresky a další umělecká díla. Ačkoli je Bolzáno italským městem od roku 1919, jeho františkánský klášter je od roku 2007 z historických důvodů součástí rakouského františkánského řádu.
Dochovala se legenda, že svatý František v mládí doprovázel svého otce, obchodníka s látkami Pietra Bernardoneho, na služební cestě do Bolzána. Během svého pobytu zde mladý František sloužil mši v kapli svatých Ingenuina a Erharda, a zvony se rozezněly. Kaple je dnes součástí klášterního komplexu.
V roce 1221 navštívili františkánští mniši Bolzáno, na cestě k císaři do Speyeru, na misi pro zakladatele svého řádu. Od tridentského biskupa získali povolení kázat v Bolzánu, což spadá do jeho pravomoci. Zdá se, že někteří z těchto poutníků v Bolzánu zůstali, neboť již v roce 1237 existuje záznam o františkánské osadě u městských hradeb. Úplně první klášter je postaven kolem dvora, jenž brixenský biskup zpřístupnil přímo za městskými hradbami na severní straně Bolzána. Zahrnuje také kostel svatých Ingenuina a Erharda. Původní stavba je však v roce 1291 zničena požárem. Klášter je znovu postaven v roce 1322. V roce 1348 je františkánský kostel, který k němu patřil, připraven k vysvěcení.
Na začátku 16. století došlo ke ztrátě disciplíny, zejména pokud jde o františkánský slib chudoby. Po letech konfliktů a rozdělení uvnitř františkánského řádu je rok 1514 rokem důležité klášterní reformy v Bolzánu, jež přijala principy "observantů". V roce 1580 se klášter v Bolzánu stává součástí nově zřízené samostatné františkánské tyrolské provincie.
V roce 1780 císařovna Marie Terezie slavnostně otvírá ve městě františkánské gymnázium (školu), pro které je klášter pověřen vedením a výukou. Během bavorské okupace v roce 1810 je klášter zrušen a některé jeho pozemky propadly. Krátce nato jsou budovy využívány jako vojenská kasárna až do roku 1813. Po porážce Napoleona je oblast navrácena Rakousku a františkáni se mohou do svého kláštera vrátit.
První zprávy o existenci kostela pocházejí z doby kolem roku 1221. Dříve existující kaple svatého Ingenuina, později zasvěcená svatému Erhardovi, patřící kapitule katedrály v Brixenu je v roce 1237 začleněna do nově stavěného komplexu. Kostel je poškozen při požáru v roce 1291. Však řádná rekonstrukce proběhla až v roce 1348. Při této příležitosti je také přestavěn chór. Dále je na začátku 14. století postavena kaple Panny Marie a krátce poté kaple svatého Josefa, později přesvěcena svaté Anně. V roce 1358 je doložena kaple zasvěcená svatému Jodokovi, ale pozdější informace se ztrácí. V roce 1376 je dokončena zvonice, postavena díky daru bankéřů de' Rossi – Botsch.
Interiér kostela prošel v průběhu 15. století několika změnami. Na stropech lodí kostela jsou vytvořeny síťové klenby a stěny jsou vyzdobeny freskami. Zejména v následujícím století. Ve stejném období jsou také upraveny klenby křížové chodby. V roce 1500 je instalován oltář Narození Páně od rakouského sochaře Hanse Klockera. Na začátku 17. století Františkáni, s úmyslem aktualizovat výzdobu křížové chodby, povolali z Říma do Bolzána německého malíře Ludwiga Rfendtera, který přijel se skupinou pomocníků, aby tento úkol provedl. Místní malíři, kteří se obávali konkurence, ho silně napadli a je donucen v krátké době Bolzáno opustit. Přičemž výzdoba kleneb na jižní a severní straně křížové chodby zůstává nedokončena. Nové fresky však nemají velký úspěch a jsou částečně překryty jinými freskami v 18. století.
*****
Opouštíme františkánský klášter i kostel. Jdeme co noha nohu mine Vintlerovou ulicí. Po několika minutách upoutá můj zrak malý plácek. Park? Musím se podívat … Uprostřed prostranství se nalézá sloup. Má zvědavost roste … Sloup si pozorně prohlížím a fotografuji. Jsem však zklamán. Relevantních informací o sloupu je jen málo a o parku žádné. Ale přeci jen … Tak tedy vězte, že ono místo se zve Marianplatz (česky: Mariánské náměstí). Pochopitelně, onen sloup tudíž nese pojmenování Mariánský.
Mariánský sloup
Mariánský sloup je památník v Bolzánu od sochaře Andrease Kompatschera. Nachází se v Mariánském parku před Goethovou školou.
Mariánský sloup je vztyčen v roce 1909 na památku epidemie asijské cholery v roce 1836, jež zdecimovala obyvatelstvo Bolzána. Podle nápisu zemřelo 216 z 1191 lidí, kteří se cholerou nakazili. Jedná se o sloup z korinskou hlavicí na níž stojí socha Panny Marie. Kolem sloupu jsou uspořádány různé biblické postavy. Například proroka Mojžíše s deskami zákona.
Mariánský sloup je v roce 2009 vzat pod památkovou ochranu a v roce 2019 prochází kompletní rekonstrukcí.
*****
Tady by naše druhá a samostatná část prohlídky města mohla klidně skončit. Je však ještě potřeba dojít na místo srazu. I na první pohled tak jednoduchá věc se může ukázat jako velice komplikovaná. Vycházíme tedy s Přemyslem do ulice, jež by nás měla přivést před městskou katedrálu, kde se máme shledat s celou naší skupinou. Projdu jeden blok, druhý. A … No jo, ale kde to vlastně sem? Podívám se na Přemysla a v jeho očích čtu stejnou otázku. Moment … Já mám mapu. Podívám se do mapy, srovnám si ulice a ejhle jsem doma … Ke svému překvapení zjišťuji, že jdu vlastně správně. Stačí jít pořád rovně a přijdu ke katedrále, kam mířím. Opětovný pohled na Přemysla říká o velikém ulehčení. Čili jdeme … Před katedrálu nakonec přicházíme s velkým předstihem a naprosto v klidu můžeme čekat na ostatní. Uff, uff …
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Museion
it.wikipedia.org
chiesa del Sacro Cuore
de.wikipedia.org
oheň Nejsvětějšího Srdce
dibk.at
Františkánský klášter
en.wikipedia.org, it.wikipedia.org
Mariánský sloup
de.wikipedia.org