Máriova paleta z Dolomit 

8. část

Hluboké vody zřídka bouří

a tiše žijí lidé moudří.

Alexander Segejevič Puškyn

Život je zrcadlo a umění je skutečnost.

Život napodobuje umění daleko více,

než umění napodobuje život.

Oskar Wilde

Muž z odlišné epochy

Příběh se odehrává v době, jenž je současností před 5300 lety. V období pozdního neolitu, jež dnešní svět zve Doba měděná.

Sedlem Tisenjoch/Giogo di Tisa v údolí Schnalstal/Val Senales v Alpách prochází muž. Bojovník. Sebou si nese svou výbavu v podobě měděné sekery a dýky za pasem, přes rameno se mu pohupuje toulec plný šípů a luk.

Prchá …

Před pár dny se zúčastnil boje zblízka. Je na mnoha místech pořezán nožem a zraněn šípy. Pod tolika ranami padá a způsobuje si těžké poranění hlavy. Přesto vstává a pokračuje dále v pochodu. Těžce krvácí. Umírá v sedle, kde ho nadobro opouští síly. Jeho tělo milosrdně ukrývá matka příroda pod příkrovem sněhu a ledu v rokli, kde je chráněno před ničivými silami pohybujícího se ledovce.

Současnost …

Dne 19. září roku 1991 objevují němečtí turisté Erika a Helmut Simonovi během horské túry v nadmořské výšce 3210 metrů poblíž sedlaTisenjochu/Giogo di Tise v údolí Schnalstal/Val Senales lidské tělo. Z ledu vyčnívá pouze horní část.

Horolezec, jenž nešťastně zahynul?

Bleskne jim hlavou …

Simonovi nález ohlašují majiteli horské chaty Similaun, který kontaktuje rakouskou policii a italské karabiniéry, neb místo nálezu se nachází na hranici mezi oběma zeměmi.

Následující den je proveden první pokus o vyzvednutí těla. Záchranáři však mrtvé tělo muže nedokážou z ledu vyprostit. Ke všemu se přidá počasí, jenž nastaví svou odvrácenou tvář. Do údolí je však odnesena měděná sekera, kterou měl muž při sobě.

Tělo se podaří vyzvednout až 23. září. Přítomen je také kameramanský tým, jenž celý proces záchrany dokumentuje. Forenzní vědec z Innsbrucku dohlíží na přepravu těla v pytli na mrtvoly. Během vyprošťování je vyzdviženo mnoho útržků kůže a provázků, rozpoznány jsou také trsy sena. Vedle těla je nalezena dýka a poblíž dlouhá hůl, jež je později identifikována jako luk. Mrtvý muž je vrtulníkem přepraven do Ventu v údolí Ötztal v Rakousku. Je přeložen do dřevěné rakve a pohřebním vozem odvezen do Ústavu soudního lékařství v Innsbrucku.

24. září je konečně povolán odborník na prehistorii a ranou historii Konrád Spindler z Innsbrucké univerzity. Jeho výrok je jasný. Okamžitě a bez váhání odhaduje stáří těla na nejméně 4000 let. Jelikož se tělo počíná rozkládat je neprodleně uloženo do chladné cely, jenž simuluje ledovcové podmínky.

Ötzi a jeho výstroj po mnoha zvratech nalézají svůj nový domov od roku 1998 v Jihotyrolském archeologickém muzeu v Bolzánu v Itálii.

*****

Tak jako v předešlém městě Riva můžeme rozdělit prohlídku města na dvě části. První část strávíme jako celá skupina. Druhou část prohlídky města pak strávíme individuálně dle vlastních preferencí.

Na první část prohlídky města vycházíme z Farního náměstí (italsky: Piazza della Parrocchia) od katedrály Nanebevzetí Panny Marie (italsky: Duomo di Santa Maria Assunta) Poštovní ulicí (italsky: Via della Posta) k naší první zastávce. Dominikánskému kostelu.

Chiesa dei Domenicani

Dominikánský kostel (itálsky: La chiesa dei Domenicani, německy: Domenikánerkirche) je spojen se založením kláštera kazatelských mnichů, jenž dalo vzniknout komplexu budov zahrnujícím kostel a křížovou chodbu. Kostel nalezneme na místě dnes známém jako Dominikánské náměstí (italsky: Piazza Domenicana).

První kostel na tomto místě je postaven v roce 1272 Řeholním řádem Dominikánů známým také jako "Řád kazatelů". Původní architektura je v románsko – gotickém slohu. Je však v průběhu staletí rozšířen a renovován. Ve 14. století dochází ke kompletní přestavbě, kdy je postavena současná budova. Jeden z příkladů gotické architektury v Tyrolsku.

Ve stejné době do města přichází Řád menších bratří františkánů a Řád německých rytířů. Vzniklý konvent ovládá větší území než je v současné době. Nachází se ale mimo centrum města.

Od roku 1488 existuje při konventu laické bratrstvo zasvěcené svatému Šebestiánovi, jehož členové patří k městskému patriciátu. Včetně například Kiesfelderů, Lantramerů nebo Trueferů.

Klášter i kostel jsou uzavřeny v roce 1783 po reformách císaře Josefa II.

Budovy jsou poté využívány různými způsoby. Mimo jiné jako kasárna, nemocnice nebo škola.

Po druhé světové válce je kostel obnoven a znovu otevřen pro bohoslužby v roce 1953.

Dominikánský kostel v Bolzánu je příkladem románsko – gotické architektury, která si i přes staletí rozšiřování a restaurování zachovala své původní prvky. Stal se významným duchovním i uměleckým centrem a je důležitou historickou i kulturní památkou města.

*****

Z Dominikánského náměstí (Piazza Domenikána), na kterém se nacházíme jen zabočíme do ulice Raffaello Sernesi, kde se nachází knihovna univerzity v Bolzánu.

Biblioteca della Libera Universitá

di Bolzano

Knihovna Svobodné univerzity (Biblioteca della Libera Universitá di Bolzano) se nachází v hlavní budově Svobodné univerzity v Bolzánu na Univerzitním náměstí (Piazza Universitá). Další místa jsou v Bressanone – Pedagogická fakulta a v Branicu – Campus Branico.

Když byla 31. října 1997 založena Svobodná univerzita v Bolzánu neexistovaly žádné budovy připravené pro umístění univerzitního institutu, takže bylo nutné je specificky navrhnout a postavit. Do dokončení nových budov byly knihovny umístěny v provizorních prostorách. Zatím co knihovna v hlavním kampusu v Bolzánu byla začleněna do bývalé provinční nemocnice v centru Bolzána, kampus v Brixenu byl díky dohodě s Akademickými teologickými studiemi při této příležitosti přestavěn a výrazně rozšířen.

Pro nově založenou univerzitu jsou knihovny v Bolzánu a Brixenu integrovány do nových budov. Stavební práce v Bolzánu jsou dokončeny v roce 2003, v Brixenu v roce 2004. V Branicu je postavena sdílená budova, která slouží jak univerzitní knihovně, tak městské knihovně. Od roku 2017 nabízí univerzitní knihovna své služby také výzkumným ústavům a začínajícím firmám v NOI Techpark Alto Adige v průmyslové zóně Bolzána.

*****

Po krátké zastávce pokračujeme přes celé Univerzitní náměstí až do ulice spořitelny (italsky: Via Cassa di Risparmio), kterou procházíme na její křížení s Muzejní ulicí (italsky: Via Museo), kde po pravé straně nemůžeme minout budovu Jihotyrolského archeologického muzea. Našeho následujícího cíle.

Museo archeologico dell' Alto Adige

Jihotyrolské muzeum archeologie (italsky: Museo archeologico dell' Alto Adige, německy: Südtilorel Archäologiemeseum), dříve nazývané Zemské archeologické muzeum je instituce nacházející se v Bolzánu. Známé tím, že hostí Ledového muže Ötziho.

Dne 27. prosince 1887 otvírá Rakousko – uherská banka svou první pobočku v Bolzánu na adrese Via dei Portici 49. Kanceláře se však záhy ukazují být příliš malé. Je proto v roce 1910 zakoupen nový stavební pozemek. Pozemek o rozloze 783 m3 má sloužit jako sídlo nové pobočky banky na rohu ulic Via Museo a tehdejší Via Imperatrice Elisabetta (nyní Via Cassa di Risparmio).

Návrh nové budovy je svěřen architektu Rudolfu Eislerovi. Stavba začala na podzim roku 1912 a budova je dokončena 18. října 1913.

Nová pobočka Rakousko – uherské banky však neměla dlouhého trvání. Po první světové válce, v níž je Rakousko poraženo, a po převodu Jižního Tyrolska k Itálii se budova stává majetkem Italské národní banky. Ta zde otvírá pobočku Italské banky.

V 80. letech 20. století budovu získává provincie Jižní Tyrolsko a v roce 1996 začínají rekonstrukční práce. Rekonstrukce zachovává původní konstrukci budovy s jejími novobarokními a secesními prvky. Pozoruhodná je také původní podlaha ve vstupní hale a na schodišti. Dnes zde sídlí Jihotyrolské archeologické muzeum, které je otevřeno 28. března 1998.

Kromě mumie ze Similaunu muzeum představuje významné sbírky z oblasti Jižního Tyrolska. Výstava začíná paleolitem a končí chronologicky raným středověkem (karolínskou dobou). K vidění jsou i prehistorické menhiry.

Vyjma stálé expozice muzeum pořádá také dočasné výstavy, konference a přednášky. Představující římská a středověká osídlení v údolí Adige a artefakty objevené v této oblasti.

*****

Zde se zdržíme komentářem našeho průvodce, jež nás seznámí s hlavním obyvatelem tohoto muzea Ledovým mužem Ötzim. Tady zároveň končí první část naší prohlídky. Obdržíme poslední instrukce a jsme propuštěni vládnout svým časem dle vlastní vůle.

Než se vydáme dále je nezbytné zmínit některé souvislosti.

Od našeho průvodce jsem se dozvěděl, že návštěva archeologického muzea a ledového muže nemá velkého významu, neb po vystátí dlouhé fronty je možné nahlédnou pouze malým okénkem. Návštěvu jsem si tudíž nechal ujít.

Ještě přidám jednu souvislost …

Pamatujete na mého spolucestujícího?

Teď si uvědomuji, že jsem vám ho nepředstavil.

Jmenuje se Přemysl. Tak Přemysl se tentokrát přidal ke mně. Takže tentokrát jsem nebloudil sám, ale bloudili jsme dva.

Nyní už tedy můžeme vyjít. Jdeme směrem od muzea po ulici jež nese stejné jméno. Přes most Talvera, překračující potok Talvera. Poté zdoláváme velký kruhový objezd a octneme se na Mírovém náměstí (můžete se setkat i s jeho původním názvem "Vítězné náměstí"). Hlavní dominantou je Monumento alla Vittoria náš cíl.

Monumento alla Vittoria

Památník vítězství (italsky: Il monumento alla Vittoria, německy: Siegesdenkmal) v Bolzánu je monumentální mramorový komplex oslavující italské vítězství v první světové válce nad Rakousko – uherskem. Byl navržen architektem Marcellem Piacentinim a postaven v letech 1926 až 1928. Je uznán jako italská národní památka.

Nachází se na Vítězném náměstí (italsky: Piazza della Vittoria, německy: Siegesplatz), jen pár kroků od mostu přes potok Talvera. V místě, kde se sbíhají údolí, jenž se vlévají do Bolzánské kotliny. Na tomto místě stál za éry Rakousko – uherska park Talvera (německy: Talferpark).

Fašistický režim jej vytvořil jako svůj vlastní symbol, přístupu k italskému racionalistickému Bolzánu. Je postaven po demolici dosud budovaného Památníku padlích ve válce koncipovaného a začatého po bitvě u Caporetta na základě projektu architekta Karla Ernstbergera, který tak zůstal nedokončený. Nacházel se před současným památníkem.

Rozhodnutí o postavení památníku v Bolzánu na památku vítězství ve Velké válce přijala Poslanecká sněmovna 10. února 1926. Téhož dne Mussolini ve sněmovně ostře zaútočil na německého ministra zahraničí Gustava Stresemanna a bavorského prezidenta Heinricha Helda, kteří otevřeně kritizovali represivní italskou politiku vůči německy mluvící menšině.

Mussoliniho původní myšlenkou je postavit pomník věnovaný Cesare Battistimu. Tento návrh se setkal s velkým souhlasem fašistických organizací v Itálii i v zahraničí. Provinční federace vyzvali k vybrání příspěvku, ke kterému se připojily i sdružení Italů v zahraničí. Za krátkou dobu se podařilo vybrat potřebné prostředky. Mramor darovali průmyslníci z Luccy.

Projekt je svěřen architektovi Marcellovi Piacentinimu, který jej představil v červnu. Jedná se o chrám/oblouk zdobený vysokými podpěrnými sloupy, které jsou na radu "Duceho" ozdobeny vysokými liktorálními fascemi. Socha vítězství na tympanonu je od italského malíře a sochaře Artura Dazziho.

Symbolické položení základního kamene se konalo 12. července 1926. Na desáté výročí popravy Cesare Battistiho a Fabia Filziho. Za přítomnosti krále Viktora Emanuela III., italských maršálů Luigiho Cadorny a Pietra Badogli i několika ministrů. Během obřadu jsou položeny tři kameny. Jeden z hory Corno Battisti, jeden z hory San Michele, jeden z hory Grappa. Spojené vápnem vyrobeným z vody řeky Piavy, jenž nalil král.

Vzhledem k politickému významu díla je během stavby vyvíjen tlak, aby byla dokončena co nejdříve. V prosinci 1927 Piacentini oznámil bezprostřední konec prací. Ministr Fedele nadiktoval latinský nápis:

HIC PATRIAE FINES SISTE SIGMA

HINC CETEROS EXCOLVI MVS LINGVA LEGIBVS ARTIBVS

česky:

Zde (jsou) hranice vlasti.

Odtud jsme vzdělávali ostatní v jazyce, právu a umění

Nápis lze přečíst dodnes.

V průběhu let se objevily návrhy od zástupců německé etnické skupiny, včetně Alexandra Langera, na demolici nebo alespoň přejmenování/znovuodhalení památníku. Langer v této věci zasáhl dvakrát, poprvé v roce 1968, kdy společně s Josefem Schmidem a Siegfriedem Stufferem jménem tzv. Brücke – Kreis v Bolzánu, mezietnického sdružení, protestoval ve jménu pacifismu proti obvyklým oslavám vítězství 4. listopadu.

V roce 1977 předložili poslanci Jihotyrolské lidové strany, Křesťanských demokratů, Italské komunistické strany, Italské socialistické strany a některých nezávislých návrh zákona, který požadoval odstranění budov oslavujících fašismus z města Bolzáno.

V červnu 1990 zahájilo ministerstvo kulturního dědictví a aktivit první restaurování památky, které bylo svěřeno do správy Verony. Sdružení Schützen protestovalo proti restaurování památky, ale místní MSI se stejně pevně postavilo na obranu této operace.

V prosinci 2001 se městská rada rozhodla změnit název náměstí před památníkem z Vítězné náměstí (italsky: Piazza della Vittoria, německy: Siegeplatz) na Mírové náměstí (italsky: Piazza della Pace, německy: Friedenplatz).

Dne 22. února 2005 umístili zástupci obce Bolzáno pamětní desky, které kontextualizovaly význam památníku. Ty jsou umístěny přibližně 50 metrů od památníku, protože jejich instalaci v blízkosti památníku zakázalo Ministerstvo kulturního dědictví po masivních protestech pravicových italských stran. Jejich text je napsán ve čtyřech jazycích: Italština, němčina, ladinština, angličtina.

Italský text zní:

«Questo monumento fu eretto durante il regime fascista per celebrare la vittoria dell'Italia nella Prima Guerra Mondiale. Essa comportò anche la divisione del Tirolo e la separazione della popolazione di questa terra dalla madrepatria austriaca.
La Città di Bolzano, libera e democratica, condanna le divisioni e le discriminazioni del passato e ogni forma di nazionalismo, e si impegna con spirito europeo a promuovere la cultura della pace e della fratellanza.»

Český překlad zní:

Tento památník byl postaven za fašistického režimu na oslavu vítězství Itálie v první světové válce. Toto vítězství vedlo také k rozdělení Tyrolska a odloučení jeho obyvatel od rakouské vlasti.

Město Bolzáno, svobodné a demokratické, odsuzuje rozdělení a diskriminaci minulosti a všechny formy nacionalismu a s evropským duchem se zavázalo k prosazování kultury míru a bratrství.

Příběh má pokračování …

Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:

Muž z jiné epochy

iceman.it

Chiesa dei Domenicani

it.wikipedia.org, AI Google

Biblioteca della Libera Universitá

di Bolzano

it.wikipedia.org

Museo archeologico dell' Alto Adige

it.wikipedia.org

Monumento alla Vittoria

it.wikipedia.org