Máriova paleta z Dolomit
7. část
Mějte dobrou náladu.
Dobrá nálada sice vaše problémy nevyřeší,
ale naštve tolik lidí kolem,
že stojí zato si ji užít.
Jan Werich
Ničeho jsem nenabyl lehce,
každá věc mne stála nejtvrdší práci.
Nehledejte lehké cesty.
Ty hledá tolik lidí,
že se po nich nedá přijít nikam.
Tomáš Baťa
Třebaže jsem prohlídce města Riva del Garda věnoval předešlé dvě části tohoto příběhu, rád bych se ještě vrátil na jedno místo. Vlakové nádraží.
Vlakové nádraží v Riva del Garda (italsky: Stazione di Riva del Garda) byla železniční stanice úzce spjatá s železniční tratí Rovereto – Arco – Riva. Samotná stanice je uvedena do provozu v roce 1891 a vyřazena z provozu v roce 1936.
Nádraží se skládá z budovy pro cestující a dvou nástupišť. Dnes po vyřazení z provozu již slouží jako kancelářská budova. První nástupiště zůstalo na svém místě jako memento. Zatím co druhé nástupiště zmizelo v propadlišti dějin a jeho místo dnes zaujalo parkoviště.
Pokud vážený čtenář dovolí, rád bych se zmínil i o historii železniční tratě.
Ferrovia Mori – Arco – Riva
Železniční trať Mori – Arco – Riva (italsky: La ferrovia Mori – Arco – Riva /MAR), (německy: Lokalbahn Moro – Arco – Riva). Později rozšířená na Rovereto – Arco – Riva (RAR) byla úzkorozchodná železniční trať, která spojovala Brennerskou železnici se severním břehem jezera Garda.
V roce 1870 je pod vedením Vincenza de Luttiho zřízen výbor pro studium proveditelnosti železniční trati spojující údolí Adiže s jezerem Garda. Výbor pověřil inženýry Taverniniho a De Negriho vypracováním předběžného projektu, jehož topografické průzkumy jsou provedeny v letech 1872 až 1873. Po různých peripetiích, několika zamítnutých studiích a projektech vídeňské úřady 23. listopadu 1889 udělily konečnou koncesi na výstavbu železnice renomovanému železničnímu inženýrovi Rudolfu Stummerovi Ritterovi von Traunfelsovi.
Práce začaly v březnu 1890. Dne 8. června 1890 Rudolf Ritter von Traunfels prodává práva akciové společnosti Lokalbahn Mori – Arco – Riva se sídlem v Bolzánu založené bankéřem Sigimundem Schwarzem (financoval také železnici Transatesina a lanovku Virgolo). Slavnostní otevření železnice nastalo 28. ledna 1891, necelý rok po zahájení prací.
*****
To už je opravdu vše …
S tím, jak se slunce přibližuje k obzoru končí i naše návštěva města. Z celého dějství schází jen cesta na hotel.
Následujícího dne, dobře naladěn a po vydatné snídani, nasedám opět do autobusu, abychom absolvovali dvou hodinový přejezd do města Bolzána.
Bolzáno
Bolzáno (německy: Bozen) je hlavní město Jižního Tyrolska. Oficiálně provincie Bolzáno/Bozen. V severní Itálii. Město se nachází v kotlině, která spojuje údolí Sarntal, Eisacktal a Adige s řekami Talfer, Eisacj a Adige. V době středověku se v Bolzánu střetávají dva hlavní alpské přechody. Via Claudia Augusta vedoucí přes Reschenský průsmyk (reschenpass) a Brennerská cesta přes Brennerský průsmyk (brennerpass).
Dnešní Bolzáno bylo ve starověku bažinatou oblastí obývanou rhétskými kmeny Isarků, kteří jsou tradičně považováni za potomky etruských uprchlíků, jež opustili Itálii před útočícími Galy.
V roce 15. př. n. l. založil římský generál Nero Claudius Drusus, při dobývání Alp, vojenský tábor nazvaný Pons Drusi (Drusův most), který je zdokumentován na Tabula Peutingeriana ze 4. století n. l. Předpokládá se, že se mohl nacházet v oblasti dnešního Bolzána. Různé hypotézy jej umísťují pod současný Castel Firmiano nebo poblíž Rencia. Nové ověřenější hypotézy umisťují římské statio do historického centra města. V roce 1948 je během rekonstrukčních prací ve válkou poškozené katedrále objeven obvod paleokřesťanské baziliky ze 4. až 5. století n. l. Dále je objevena deska Secundus Regontius, jenž naznačuje existenci pohřebiště.
Během 5. století se malá populace údolí Bolzána uchýlila na bezpečnější místo, aby unikla nájezdům různých barbarských národů, které začaly napadat alpský oblouk a nahrazovat původní vrstvy, čímž vytvářely nové procesy akulturizace. Strategickým a chráněným místem je Virgolo. Skalní výběžek nacházející se na severních opevněných úbočích hory Pozza.
V roce 788 Karel Veliký připojil bavorské vévodství k franskému království a na území, jež Longobardi postoupili Bavorům vzniká hrabství Bolzáno. To je přiděleno k tridentské marce, součásti "Regnum Itálie", Které nahradilo předchozí lombardské vévodství.
Poloha území mezi Německem a Itálií hrála důležitou roli, protože od druhé poloviny 10. století se císařská koruna vrátila německým králům, kteří museli být korunováni v Římě. Jejich cesta procházela údolími Isarco a Adigea přes Bolzáno. Je proto nezbytné, aby se alpské průsmyky nacházely pod kontrolou věrných vazalů bez dynastických zájmů. Což jsou charakteristiky, jenž se vyskytují u biskupů z Trenta a Sabiony – Bressanone. Pouto mezi biskupy a německými králi se tak ještě více posílilo.
Od 14. do 18. století město Bolzáno zažívalo různé fáze hospodářského růstu, ale také stagnace. V souladu se středoevropskými rytmy.
Důležitým impulsem pro místní ekonomiku je výsada z roku 1635 vydaná tyrolskou arcivévodkyní Claudií Medicejskou, vdovou po Leopoldovi V. Rakouském. Díky ní je zřízen obchodní magistrát (německy: Merkantilmagistrat), který upravoval spory obchodníků z poloviny Evropy a který se každoročně scházel v Bozánu u příležitosti trhů.
Po francouzské revoluci a Prešpurském míru, který následoval po porážce Rakouska, je město nejprve v letech 1805 až 1809 připojeno k Bavorsku. Poté v letech 1809 až 1813 k Italskému království. Po pádu Napoleona se vrací pod správu Rakouského císařství, kde zůstává až do roku 1918.
Po návratu pod rakouskou správu město zažívá opět rozkvět a to jak po stránce výstavby, tak i ekonomickém růstu. V letech 1910 – 1911 se město rozrůstá a vytváří tzv. Gross Bozen, jelikož se obec Dodiciville (Zwölfmalgreien) rozhoduje sloučit s Bolzánem.
*****
Po celkem dlouhé cestě, jejíž dobu jsem zčásti prodřímal a zčásti strávil pozorováním vinohradů pohybujících se podél autobusu, přijíždíme do Bolzána na Farní náměstí (italsky: Piazza della Parrocchia). Zde vystoupíme z autobusu a jako celá skupina se přesuneme přes náměstí do katedrály Nanebevzetí Panny Marie.
Pozorný čtenář jistě zbystří? Pro ty méně pozorné přidám ještě italskou verzi: "Duomo di Santa Maria Assunta".
Ano … Správně. S tímto zasvěcením kostela jsme se již setkali, jak ve městě Salo, tak ve městě Riva. To už nemůže být náhoda. Může to být nějaké znamení …?
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie (německy: der Dom Maria Himmelfahrt, italsky: Duomo di Santa Maria Assunta) je městský farní kostel v Bolzánu. Hlavním Městě Jižního Tyrolska a episkopální kostel římskokatolické diecéze Bolzáno – Brixen. Ačkoli biskup sídlí v Bolzánu od roku 1964. Jeho katedrála a katedrální kapitula zůstaly v Brixenu. Katedrála Nanebevzetí Panny Marie tak funguje jak konkatedrála vedle brixenské katedrály.
Základy nejstaršího kostela pocházejí ze 4. století a byl pravděpodobně zasvěcen svatému Vigiliovi. Jelikož jemu je zasvěceno mnoho raně křesťanských kostelů v oblasti. Budova měla obdélníkový půdorys. Byla 38 metrů dlouhá a 14 metrů široká. Rozdělena je do tří místností dělícími stěnami. Boční stěny kostela měly osm pilířů. Bazilika byla postavena podle orientální stavební typologie rozšířené v oblasti Norica.
Při kopání pod dlažbou je objevena o něco delší zeď, jenž pochází z karolínského období. Z tohoto období je však nalezena nejen zeď, ale také pět fragmentů nástěnných maleb zobrazujících tváře obrácené k modlitbě. Tento objev vede k domněnce, že po barbarských invazích se nové obyvatelstvo Bolzána, jež se částečně usadilo na Virgolo, sídle bavorského hraběte, trvale usazuje v kotlině a vytváří tak malou předměstskou obec kolem mostu přes řeku Isarco.
Nalezeny jsou rovněž základy středověkého kostela z 11. až 12. století s velmi specifickým půdorysem. Tento kostel měl ve skutečnosti pouze jednu řadu sloupů, takže měl dvě asymetrické lodi. Tuto budovu doplňovala mohutná věž s velmi silnými zdmi, snad proto, aby byla chráněna před častými a prudkými záplavami řeky Isarco. Kostel byl postaven v románském stylu.
Kolem roku 1300 začala výstavba nového halového kostela v pozdně gotickém slohu, aby se uspokojily rostoucí nároky rychle se rozvíjejícího území města Bolzáno a to jak demograficky, tak i stavebně. Cenný Leitacher Törl, boční portál na severní straně kostela pochází ze 14. století a je zdoben sochami. Je to prostor, kde leitašští sedláci v určených časech prodávali víno. V roce 1471 je podepsána smlouva s místním tesařským mistrem Hansem Strobelem na zastřešení lodi kostela. Tato nová stavba je dokončena v roce 1519. Výstavbou pozdně gotické věže, kterou navrhli architekti augsburské katedrály Burkhard Engelberg a Hans Lutz von Schussenried.
Ze stejného období pochází pozdně gotická pískovcová kazatelna s reliéfy čtyř církevních otců a čtyř symbolů evangelistů, jenž je vyrobena v roce 1514 jihoněmeckými kameníky pod vedením katedrálního architekta Hanse Lutze von Schussenrieda. Kazatelna je poškozena při spojeneckém bombardování 13. května 1944. Následně je demontována a uložena v křížové chodbě opatství Muri – Gries a znovu instalována v roce 1949.
Během druhé světové války. Konkrétněji ve fázi operace Alpenvorlandu je kostel značně poškozen několika spojeneckými nálety. Nejhorší z nich se odehrává 13. května 1944 a způsobí zřícení centrální lodi, pozdně gotického chóru a přilehlé kaple Boží milosti.
V roce 1964 přechází město Bolzáno spolu s německy mluvící částí arcidiecéze Trento pod diecézi Brixen, která přijímá název Bolzáno – Bressanone. Katedrála se tak stává konkatedrálou.
Po silném sněžení v zimě roku 2008 se ze střechy uvolňují některé tašky a padají do nádvoří. Po pečivé prohlídce je odhalen havarijní stav střechy a je naprosto nutná okamžitá rekonstrukce. Částka potřebná na obnovu střechy je vybrána díky štědrosti všech občanů. Je nabídnuta možnost zakoupit si tašku z katedrály za cenu 25 eur. Značné dary poskytla také provincie Bolzáno a Fondazione Cassa di Risparmio.
*****
Ještě než se pustíme do prohlídky města Bolzána. Rád bych upozornil na jeden památník, jež mne upoutal. Památník patří Waltherovi. Dílo sochaře Heinricha Nattera nalezneme na náměstí identického jména. Poblíž katedrály Nanebevzetí Panny Marie, jež jsme právě navštívili.
Walther von der Vogelweide
Žil v letech cca 1170 – 1230. Je nejslavnějším středohornoněmeckým básníkem. Často je označován jednoduše jako Walther.
Jediná doložená zmínka o Waltherovi se nachází v cestovních zprávách pasovského biskupa Volchera z Erly:
Walthero cantori de Vogelweide pro pellicio V. solidos longos
česky:
Waltherovi, zpěvákovi z Vogelweide, pět pencí za kožich
Hlavní informace pocházejí spíše z jeho skladeb a z občasných odkazů současných Minnesängerů. Z titulu, jenž mu dávají ("hêr", odpovídající modernímu německému "Her") česky: pán. Je zřejmé, že Walther pochází z urozeného rodu. Z jeho přezdívky: "Vogelweide" (česky: ptačí pastvina). Což znamená: místo, kde se chytají ptáci. Je také zřejmé, že pravděpodobně nepatří k nejvyšším hodnostem šlechty (jež obvykle odvozovala své tituly od hradů či obcí), ale spíše k tzv. Služebné šlechtě (německy: Dienstadel), tvořené prostými dvořany. Jejich život je nicméně pořád mnohem snazší než život většiny obyvatelstva.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
železnice MAR
it.wikipedia.org
Bolzáno
en.wikipedia.org, it.wikipedia.org
Duomo di Santa Maria Assunta
de.wikipedia.org, it.wikipedia.org
Walther
it.wikipedia.org