Máriova paleta z Dolomit
6. část
Když komáři jednají ve shodě,
Srazí i slona.
Když se mravenci dají do práce
a pohybují se ve skupině,
mohou strhnout kůži zuřivému lvu
Saadi
Kniha Gulistan za Sa'di
Moudří lidé nemusejí být nutně vzdělaní.
Vzdělaní lidé nemusejí být nutně moudří.
Lao c'
Pro náš následující cíl je potřeba se vrátit na Piazza Tree Novembre (česky: náměstí 3. listopadu). Svou pozornost věnujeme zdejší věži Torre Apponale.
Torre Apponale
Věž Apponale (italsky: La torre Apponale) je vysoká 34 metrů a nachází se na náměstí Piazza Tree Novembre, v jeho východní části. Má přímí výhled na starý městský přístav. Pretoriánský palác se nachází na západě, zatím co městská pevnost na východ od věže. Součástí věže jsou hodiny. Pozoruhodným prvkem je Anzolin, malá korouhvička ve tvaru anděla na vrcholu věže. Anzolin se stává uznávaným symbolem města Riva del Garda.
Věž je postavena ve 13. století. Díky své poloze v srdci města, poblíž nábřeží a přístavu se stává klíčovým bodem pro sledování pohybu lodí a ochranu města před potenciálními protivníky.
Věž nechala postavit pravděpodobně šlechtická rodina Bonvicini z Rivy a to navzdory opačné vůli knížete – biskupa Federica Vangy. Je pochopitelně nařízeno její zbourání. Avšak po několika jednáních rodina Bonvicini postupuje majetek knížeti Vangovi, ale ponechává si feudální výhody.
V 16. století je věž výrazně zvýšena na současnou výšku asi 35 metrů, přičemž k této změně patří i elegantní zvonice.
Torre Apponale v průběhu času slouží v různých rolích:
- jako městská věznice
- jako důležité vyhlídkové stanoviště.
Stráže zvoní na zvony, aby upozornili město na nebezpečí.
Ve 20. létech 20. století věž prošla důležitými rekonstrukcemi a úpravami, jejímž hlavním cílem je odstraní předchozího cibulovitého krytu vrcholové části.
Věž je nyní oblíbenou turistickou atrakcí a nabízí návštěvníkům, jež se nebojí 165 schodů, odměnu v podobě nenapodobitelného panoráma města a jezera Garda. Vstupenky lze zakoupit u vchodu věže.
Stojí jako významná památka a důkaz historického a architektonického významu města Riva del Garda.
*****
Směle kráčím přes náměstí 3. listopadu. Pevně rozhodnut vystoupat až na horu. Vstupuji do věže a zastavuji se u pokladny. Se svým obvyklým temperamentem se snažím zakoupit vstupenku. Pokladní kouká trochu překvapeně, ale promptně reaguje. Slavím úspěch … Podařilo se mi zakoupit vstupenku. Pomalu stoupám po 165 schodech na horu. Musím potvrdit, informace nelhali. Výhled je naprosto uchvacující. Nejen na město, leč i na v dáli se rýsující jezero Garda. Můj parťák fotoaparát má žně. Pořizuji jednu fotografii za druhou. Když se po notné chvíli dost vynadívám a dosti nafotografuji je čas opustit věž. Čeká mne ještě mnoho co objevovat …
Jsem opět na náměstí 3. listopadu. Půjdeme k dalšímu cíli. Jdeme po ulici Antonio Gazzoletti až na její křížení s ulicí via Florida. Do této ulice odbočujeme a procházíme. Spíš ze zvědavosti zatočím na malé náměstíčko Piazza delle Erbe.
Piazza delle Erbe
Náměstí bylin (italsky: Piazza delle Erbe) je malé náměstí obklopené příjemnými bary a kavárnami přesně pro pozorování typické italské atmosféry. Vhodné pro relaxaci a společenská setkání.
Jeho historie není dlouhá. Navrženo bylo Enricem Odorizzim na místě rozbořených a zdemolovaných domů po první světové válce. Po mnoho desetiletí složilo jako tržiště. Vyznačuje se renesančním portikem s velkými kulatými oblouky. Hlavním prvkem je však ikonická fontána.
*****
Druhou stranou náměstí zase opouštím a vracím se do ulice via Florida. V ulici via Florida setrváme pouze krátce. O jeden blok později opět zahneme, tentokrát do ulice via Santa Maria. Na jejím konci se nalézá další významná budova Parrocchia di Santa Maria Assunta.
Nepřipadá vám název povědomí? Ano? S kostelem stejného zasvěcení jsme se setkali ve městě Saló … Jaká to shoda.
Chiesa di Santa Maria Assulta
Arcikněžský kostel Nanebevzetí panny Marie (italsky: La chiesa arciprelate di Santa Maria Assunta), známí také jako farní kostel Nanebevzetí Panny Marie (italsky: pieve dell' Assunta) je farní kostel ve městě Riva del Garda v Trentinu. Je součástí pastorační oblasti Riva a Ledro v arcidiecézi Trento a jeho historie sahá do 18. století.
Budova má kromě fasády směřující do ulice via Santa Maria, také stranu směřující na sever s druhým vchodem a další stranu směřující na jih.
Na náměstí, na kterém dnes stojí kostel, stávala kaple nacházející se mimo centrum, za městskými hradbami. Předpokládá se proto, že farní kostel byl zpočátku malou raně křesťanskou náboženskou budovou. První zmínka o farním kostele pochází z dokumentu ze dne 19. června 1106, ale až v roce 1469 jsou shromážděny finanční prostředky potřebné na stavbu zvonice. 10. září 1482 je hřbitov za kostelem otevřen a vysvěcen sufragánem Trenta Giorgiem Vinkem.
Mezi lety 1692 až 1696 je původní kaple rozšířena podle návrhu Andrey Alessandriho a práce dokončuje stavitel Antonio Bianchi. V roce 1714 je farní kostel zrekonstruován. V roce 1727 je rozhodnuto o jeho demolici a výstavbě nového kostela na stejném místě.
Farní kostel je postaven podle návrhu Cipriana Tacchiho v letech 1728 až 1742. Vysvěcení se koná v roce 1747. V roce 1875 je obnovena absida díky zájmu tehdejšího faráře Giuseppe Ciolliho. Kostel je poškozen zemětřesením, které v roce 1976 zasáhlo jižní Trentino. Během následných restaurátorských prací je kostel pro bohoslužby uzavřen, znovu otevřen je v roce 1979.
Zvonice kostela má neobvyklou polohu. Nachází se na opačné straně náměstí Piazza Cavour a ve skutečnosti je věží – branou kostela San Michele, která je po výstavbě kostela upravena na zvonici.
Není to jediný případ konkrétní zvonice v Riva del Garda. Nedaleká brána San Giuseppe byla ve skutečnosti v minulém životě kostelem. Vedle ní stále stojí zvonice, dnes však zůstala již bez kostela.
Na jižní straně kostela se nachází malé náměstí s výhledem na ulici Via Mazzini. Nedávná úprava je dílem Giancarla Maroniho. Na zdech s výhledem na malé náměstí se nacházejí středověké erby a basreliéf. V tomto prostoru, který je původně vně obvodu hradeb, stál městský hřbitov (zrušený v roce 1728) a kaple Dobré smrti, která patřila kostelu Santa Croce a který dnes již také neexistuje.
*****
V předešlé stati příběhu jsem se zmínil o bráně svatého Josefa. Ta je také naším příštím cílem. Vracíme se tedy celou ulicí via Santa Maria do místa jejího křížení s ulicí via Florida. Do této ulice odbočíme a půjdeme ke zmíněné bráně.
Porta di San Giuseppe
Jedním ze symbolických míst města Riva del Garda je Porta di San Giuseppe (brána svatého Josefa). Jedna ze tří chodeb vedoucích do centra města a na břeh jezera. Turisté i místní obyvatelé si však často neuvědomují původní účel budovy. A to natolik, že s úžasem vidí barokní zvonici tyčící se nad branou. To je jedna z prvních indicií k pochopení toho, čím Porta di San Giuseppe kdysi byla: Kostelem. Přesněji řečeno nejstarším kostelem ve městě. Nejprve zasvěcený Disciplíně a poté svatému Josefovi.
Informace o liturgické budově a datu její výstavby jsou bohužel kusé. Pravděpodobně je postavena velmi dávno, jelikož slavná zvonice, přestavěná v barokním slohu, dodnes nese vyobrazení osmicípého kříže Řádu maltézských rytířů. Prameny uvádějí, že další kříže byly na fasádě, jeden uvnitř a jeden na fresce v sakristii.
Od 15. století je budova vždy označována jako kostel bratrstva Battuti nebo Disciplini, instituce složené z laiků z Trentina, kteří měli v úmyslu sloužit bohu. Z dostupných pramenů je možné rekonstruovat normativní text bratrstva a sledovat povinnosti a odpovědnost jeho členů. Ti se angažovali v náboženských, sociálních a charitativních aktivitách. Členové bratrstva museli pravidelně odvádět částky na jeho provoz a na ochranu dědictví, z čehož lze odvodit, že museli pečovat o církevní majetek a chránit ho.
Dalším užitečným popisem pro pochopení původní podoby kostela je popis pastýřské návštěvy z roku 1653. Při této příležitosti je liturgická budova rozdělena na dvě lodi. S hlavním oltářem, oltářem svatého Josefa a svaté Apollonie a v boční lodi oltářem zasvěceným Madoně del Carmile. Tento nový oltář pravděpodobně nebyl objednán bratrstvem Disciplini, ale spíš jiným bratrstvem. Bratrstvem Panny Marie Karmelské.
Zlom nastává na konci 17. století, kdy je liturgická budova reorganizována a kompletně zrekonstruována. Oltář Oplakávání mrtvého Krista je odstraněn, čímž se větší význam dal oltáři zasvěcenému svatému Josefovi, který je přemístěn do prostoru presbytáře. Kostel tak potřeboval nový hlavní oltář. Proto je zakázka svěřena místním kameníkům, včetně Silvestra Ogny, působícího toho času v Limone sul Garda. Oltář je tvořen mramorovým rámem složeným ze čtyř sloupů ze smíšeného mramoru a cymátia s trojúhelníkovým tympanonem. Cymátium je také charakterizováno dvěma krásnými modlícími se anděli, které Giuseppe Sava přinesl do dílny Carra v Brescii.
Během první světové války je kostel vážně poškozen. Navzdory výzvě militantního výboru občanů Rivy v roce 1924 rivský arcikněz považující kostel Disciplini za druhořadý Raději požádal, aby finanční prostředky určené jako kompenzace válečných škod byly použity na restaurování kostela Santa Maria Inviolata. Koncem 30. let 20. století proto převážil rozkaz zbourat nebo alespoň vybourat kostel, který je v té době považován za málo umělecky hodnotný. Tři oltáře jsou prodány a oltářní obrazy kostela spolu s dalšími díly jsou místo toho určeny k muzejní expozici. Zbytek dědictví je ztracen.
A tak se vytváří nová příjezdová cesta do centra města. Ta slavná pasáž, jenž by jste jednoho dne mohli projet. Doufám, že při této příležitosti se zastavíte a zamyslíte nad vším, o čem jsem vám vyprávěl …
*****
Projdeme li bránou dále, až k viale Dante Alighieri, odbočíme doprava do ulice. Ulicí půjdeme na křížení s ulicí viale Roma. Odbočíme tentokrát doleva a ulicí půjdeme než po levé straně spatříme pozůstatky římských lázní.
Římské Lázně
Během zimy 2005/2006 je při výstavbě podzemního parkoviště odkryta velká budova. Její složité uspořádání vede k její identifikaci jako veřejných lázní.
Materiály objevené během vykopávek jsou velmi bohaté a svědčí o vysokém postavení lidí, jež tuto důležitou veřejnou budovu navštěvovali. Nalezeny jsou antefixy zdobící střechu, četné keramické artefakty a malé lahvičky používané k uchování mastí. Nalezeny však jsou i osobnější věci jako šperky, prsteny, skleněné a zlaté korálky.
Starověké polychromované mozaikové podlahy a barevné mramorové desky zmizely, stejně jako fragmenty malované omítky. Za zmínku stojí přítomnost některých štukových částí zdobených souvislým lesbickým motivem kyma.
Starověký lázeňský komplex je obýván mezi druhou polovinou 1. století a první polovinou 3. století. Ve druhé polovině 3. století barbarské invaze vnesli pocit nestability a úzkosti, jenž vedla k zániku komplexu. V průběhu 6. století silná povodeň místo zakonzervovala, avšak během vykopávek je nalezena řada hrobů datovaných do období mezi druhou polovinou 6. a 7. století.
Pořadí místností se zdá být kanonické. Na západní straně je místnost vyhrazená pro šatny (apoditherium), vedle ní malá latrína. Postupně pak následuje chladná místnost (frigidarium), teplá místnost (tepidarium), horká místnost (kalidarium) a sauna (laconicum). Poslední tři místnosti jsou vybaveny hypocaustovým topným systémem, který umožňoval cirkulaci ohřátého vzduchu pod podlahou i ve stěnách, což je dobře zachováno. Laconicum, později vybavené velkou kruhovou apsidou, pravděpodobně obsahovalo mramorovou vanu helénistické tradice se značnou uměleckou hodnotou. Posléze objevenou ve farním kostele v Rivě (nyní vystaveno v MAG).
Na východ od centrálního nádvoří navazuje řada místností, které sloužily jako servisní místnosti připojené k samotným lázním. Na severu se nachází velké nádvoří, původně venkovní portikus. Na západě se nachází zelený prostor, kde se konaly gymnastické aktivity.
Objev termálních lázní je významný, neboť potvrzuje existenci města v římských dobách, což je důležitý fakt pro pochopení minulosti města a oblasti Riva del Garda.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Torre Apponale
it.wikipedia.org, AI Google
Piazza della Erbe
ulake.it, AI Google
kostel Nanebevzetí Panny Marie
it.wikipedia.org
Posta di San Giuseppe
progettostoriadellarte.it
římské lázně
archeotrentino.it, AI Google