Máriova paleta z Dolomit
5. část
Nejdůležitějším úkolem přítele je,
aby ti byl na blízku,
když se mýlíš.
Když máš pravdu,
jsou po tvém boku téměř všichni
Mark Twain
Moudrý člověk je jako voda.
Voda prospívá všemu a
s ničím nesoupeří.
Lao c'
O moudrosti
Riva del Garda
Město a obec v severoitalské provincii Trento. V regionu Tridentsko – Horní Adiže. Je také jednoduše známa jako Riva a nachází se na severním cípu Gardského jezera.
První stopy lidské přítomnosti na tomto území sahají až do středního paleolitu a nalézají se v teritoriu Monte Baldo. Mezi dnešními provinciemi Trento a Verona. Jihovýchodně od města Riva del Garda. Období tzv. "posledního würmského glaciálniho maxima" učinilo území Trentina nevhodným pro sedavý život kvůli přítomnosti ledovců, jenž ponechaly volné pouze nejvyšší hory. Teprve po zlepšení klimatických podmínek se Homo Sapiens, organizovaný ve skupinách kočovných nebo polokočovných lovců znovu dostal do údolí Trentina bez ledu, k čemuž došlo přibližně před 13 tisíci lety. Stopy lidské přítomnosti jsou nalezeny poblíž Riparo di Moletta Patone nedaleko italské obce Arca.
Podle starověkých historiků Strabóna a Plinia staršího obývali oblast středovýchodních Alp Rhéťané. Informace jsou však velmi vágní a někdy si protichůdné. Někteří starověcí římští historici, když mluví o Rhéťanech, odkazují na různé populace, jako například Camuny a Euganei. Přítomnost usedlých populací věnujících se obchodu v oblasti Riva del Garda je také doložena nálezem džbánů dovezených od Etrusků z 5. století př. n. l. Mezi nejdůležitější nálezy patří tzv. dlaždice Monte San Martino, která se nachází poblíž Riva del Garda. Tato dlaždice, kterou lze datovat mezi 2. a 1. století př. n. l. nese rytiny v camunské abecedě a je nalezena na místě, kde kdysi existovala osada připisovaná Rhéťanům. Místo navštěvované již ve 3. století př. n. l., sloužilo také jako místo uctívání spojené s alpskými Brandoferplätze (velkými votivními hranicemi). Kolem 1. století n. l. je na zbytcích již existujících budov postavena římská svatyně. Jako důkaz smíchání rhétské a římské kultury jsou na místě nalezeny dva oltáře a votivní stůl, o nichž se předpokládá, že pocházejí z 1. století n. l.
Riva v celém středověku nikdy nepřekročila 1 500 obyvatel a proto nezískala status města a je tak podrobena přímé správě knížete – biskupa. Přesto si mohla užívat určitého života, alespoň díky své strategické poloze pro obchodní dopravu z nížiny Pádu.
Ve druhé polovině 13. století se hraběti Meinhardu II. Tyrolsko – gorickému podařilo vyhnat knížete – biskupa Egnona z Trenta a nastolit vlastní moc. Biskup Egnone se uchýlil do Rivy del Garde, kde získal ochranu Odolrica d'Arco a Madruzza z Rivy. Přestože se mu podařilo uchýlit se na bezpečné místo, je Egnone donucen vzdát se Meinhardu II. Tyrolsko – gorickému. Nakonec je Egnone přiměn přestěhovat se do Bolzána.
Mezi léty 1494 a 1555 zmítal italský poloostrov nespočet konfliktů. Na jedné straně svádělo boj o kontrolu nad poloostrovem Francouzské království a na druhé straně koalice Španělského království a Svaté říše římské. Benátská republika za to zaplatí, když se v roce 1509 musí stáhnout z dříve dobytých trentinských území, která se vrátila k Trentskému knížectví. V těchto letech se posílilo spojenectví mezi Trentským knížectvím a rodem Habsburků. Maxmilián I. Habsburský, císař Svaté říše římské, po určitou dobu pobýval v Trentu a svěřil velení nad zde umístěnými vojsky knížeti – biskupovi Giorgiovi Neideckovi. V roce 1514 Neidecka nahrazuje Bernardó Clesio, jedna z nejvýznamnějších osobností v historii Trentského knížectví. Během jeho mandátu vypukla v roce 1517 protestanská reformace a v roce 1525 selská revoluce. Právě kvůli té druhé se Bernardó Clesio uchýlil do Rivy. Do Trenta se vrátil až po porážce rolníků v údolích Valsugana a Val di Non císařskými vojsky Ferdinanda I. Habsburského.
*****
Pobřežní promenáda jezera Garda, město Saló …
Nacházím se před kostelem Zvěstování panny Marie. Neváhám celý kostel náležitě obejít a pozorně prohlédnout každý kout. Pochopitelně nezapomenu na svého parťáka a udělám několikero snímků. Tak strávím bezmála hodinu. I zde však čas pádí svým tempem a neptá se zdali jsem srozuměn. Nastává vhodná chvíle pomýšlet na návrat. Vždyť na mne čeká cesta dlouhá bezmála jeden kilometr až ke kostelu svatého Bernarda, kde čeká autobus.
Jsem na náměstí Svatého Bernarda. Hle kostel je otevřený a přístupný. Neopominu do něho alespoň na několik minut nahlédnout. To už však neodvratně nastává chvíle vyskočit zpátky do sedel. Teda vlastně nastoupit do autobusu. Pokračujeme k příštímu cíli. Po více jak hodinové cestě zastavujeme ve městě Riva del Garda.
Tímto bych vás chtěl pozvat na okružní procházku po zajímavých místech města Riva del Garda. Počátek můžeme umístit třeba na náměstí 3. listopadu. První část procházky však je spíše virtuální. Začínat bude na břehu Gardského jezera. Zde na první pohled upoutá budova elektrárny.
Centrale idroelettrica del Ponale
Vodní elektrárna Ponale (italsky: La centrale idroelettrica del Ponale) je výrobní závod nacházející se ve městě Riva del Garda. Elektrárna je postavena v poválečném období, aby uspokojila energetické potřeby města.
Architektonickou strukturu elektrárny navrhl architekt Giancarlo Marini z Rivy. Zatím co technická část je svěřena inženýrům Eduardovi Modelovi a Francescovi Tommazzollimu. Hlavní průčelí je obohaceno dílem Silvia Zaniboniho. Sochou Numen aquarum (česky: Božstvo vod) představující sochu Neptuna – římského boha moří, jezer a pramenů. Dílo doplňuje nápis nad sochou:
"Hoc opus hic labor est et aedibus in mediis numen aquarum"
česky:
Tato práce je dřina a uprostřed chrámu je božstvo vod
Autorem nápisu je italský spisovatel, básník a politik Gabriele D'Annunzio.
Práce na elektrárně začaly v roce 1925. Na dobu, kdy je elektrárna postavena se jedná o velmi pokročilý komplex, jenž umožňuje vyrobenou energii využívat až v Pádské nížině. Její turbíny jsou považovány za největší na světě.
V prvních letech svého fungování je elektrárna ve vlastnictví dvou obcí. Riva del Garda a Rovereto. Od roku 1963 přechází pod státní správu. V současné době zajišťuje správu společnost Dolomiti Energia.
Elektrárna postavená v Gardském stylu má výhled na jezero na západní straně starého přístavu. Nachází se na úpatí hory Rocchetta, kam přitékají vody z jezera Ledro kolosálním přívodním potrubím. Aby se v noci, kdy je poptávka nižší, neplýtvalo elektřinou je v roce 1947 rozšířena o přečerpávací provoz a to zavedením čerpadla o příkonu 33 MW a čerpaném průtoku 4 m3/s.
V letech 1989 – 1999 je provedena rozsáhlá rekonstrukce, jež zahrnuje výměnu všech turbín i čerpadla.
Elektrárna vyrábí při instalovaném výkonu 120MW a příkonu čerpadla 44MW ročně 133 Gwh při průtokovém režimu a 165 Gwh výkonem přečerpávané vody.
V roce 1994 při rekonstrukci přivaděčové trasy se vodní dílo stalo dějištěm světového rekordu při výši betonové injektáže. Rekord 532 metrů je překonán až při stavbě mrakodrapu Burdž Chalifa.
Futuristický umělec Fortunato Depero nazval elektrárnu: "výtvorem lidského génia" pro její špičkovou technologii a impozantní architekturu. Turbínu přirovnal k: "prehistorickým tlustokožcům s obrovským ocelovým pancířem".
Elektrárna je přístupna návštěvníkům v rámci projektu Hydrotour Dolomiti. Návštěvu lze uskutečnit z průvodcem. Při prohlídce je možné obdivovat proces zachycování vody z jezera Ledro, jenž pomocí 590 metrů vysokého spádu skrz skalní potrubí vyrábí čistou elektřinu.
*****
Pohlédneme li výše, na stěnu hory Rocchette nalezneme malou "stavbičku". Stavbička se jmenuje Chiesetta di Santa Barbara.
Chiesetta di Santa Barbara a Riva del Garda
Malý kostel (spíše Kaple) svaté Barbory (italsky: La chiesetta di Santa Barbara a Riva del Garda). Nachází se na hoře Rocchetta ve výšce 1520 metrů nad mořem. Kaple je zasvěcena patronce horníků svaté Barboře.
Kaple je zasazena do úbočí hory. Postavena v letech 1924 až 1929 během výstavby vodní elektrárny. Stavbu provádějí horníci, kteří pracovali na hloubení tunelu a instalaci přivaděčů. Kaple je slavnostně otevřena 4. prosince 1927.
Svatá Barbora
O životě svaté Barbory z Nikomédie se martyrologium vyjadřuje velmi stručně a odvolává se na tradici. Podle ní je hodně připomínána, ctěna významnými světci a zařazena mezi tzv. 14 pomocníků v nouzi. Její nejstarší vyobrazení bylo objeveno v kostele Santa Maria Antiqua na Palatinu v Římě. Tato freska pochází asi z konce VII. Století.
Legenda ji uvádí jako krásnou dceru zámožného Dioskura, který je velkým nepřítelem křesťanů, jejichž učení se Barbora snažila poznat. Dioskuros chce svou dceru ohlídat před jejich vlivem a uvězní ji do věže. Zde ji snad nemá chybět nic, než svoboda. Při jedné z otcových cest se údajně domluví se zedníky na udělání třetího okna, ač do jejího vězení jsou plánována jen dvě. Barbora chce, aby jí připomínaly Nejsvětější trojici, v jejíž společnosti toužila žít. Po otcově návratu následovalo vyslýchání. Někde se uvádí, že v době otcovi nepřítomnosti přijala i svátost křtu. Když se mu přiznala, že chce náležet jen Kristu, je před jeho hněvem dočasně ukryta do země. Některé verze uvádějí, že se skrývala v jeskyni.
*****
Pokud svým pohledem budeme putovat po hoře Rocchetta směrem doprava upoutá náš pohled ještě jedna stavba. Bastione di Riva del Garda.
Bastione di Riva del Garda
Bašta Riva del Garda (italsky: Bastione di Riva del Garda) je opevněná stavba postavená Serenissimou na počátku 16. století, aby dominovala starému přístavu a městu Riva del Garda.
Bašta je postavena mezi léty 1507 až 1509. Benátskou republikou k obraně města a posílení hradeb, které jsou považovány za nedostatečné. Město mají chránit především proti útoku ze severu, kde ho mělo ohrožovat Tridentské biskupství.
Benátská přítomnost na jezeře a v oblasti Trenta se však chýlila ke konci a pevnost nikdy neplnila funkce, pro které byla postavena. Území Rivy se po krátké době vrací do vlastnictví tridentského knížete Giorgia Neidecka.
V roce 1703 francouzská vojska vedená generálem Vendomeem zničila centrální část bašty a učinila ji nepoužitelnou.
Během následujících staletí utrpěla bašta další poškození a zřícení, ať již v důsledku válečných událostí nebo přírodní degradace.
Autonomní provincie Trento zahájila rozsáhlí projekt obnovy dokončený v roce 2007. Stavba je kompletně zrekonstruována a je opět plně funkční.
Bašta se opět stává památkou velkého významu pro město a to jak pro svou historickou a architektonickou hodnotu, tak pro svou malebnou polohu.
*****
K pevnosti je možné dospěti i z centra města po panoramatické dlážděné stezce, po níž cesta trvá cca 20 minut nebo panoramatickým skleněným výtahem, který cestu zkrátí na pouhé 2 minuty. Odtud se vám naskytne 180 stupňový výhled na celou oblast jezera Garda a regionu Trentina. Chcete li pokračovat dále po stoupající a náročnější cestě, je možné doputovat až ke kostelu svaté Barbory.
Nyní se vrátíme na náměstí 3. listopadu na druhou část naší okružní procházky. Přesuneme se jen do sousedství na jiné náměstí. Na náměstí Cesare Battisti odkud je možné prohlédnout si zdejší pevnost. V té dnes sídlí MAG museo Alto Garda. Pevnost je možné dobře vidět i z náměstí Brolio, ze kterého je možné prohlédnout si i kanál La Rocca.
Rocca di Riva del Garda
Pevnost Riva del Garda (italsky: Rocca di Riva del Garda) je středověká pevnost nacházející se ve městě Riva del Garda v provincii Trento. Stojí na umělém ostrově na břehu jezera Garda.
Původní jádro pevnosti je budováno od roku 1124, kdy kníže – biskup Altemanna z Trenta udělil povolení k výstavbě nové pevnosti ve městě. Pevnost známá také jako Nový hrad, protože v obci již existovalo starší opevnění, jenž je dnes zcela ztraceno. Hlavním účelem stavby je kontrolovat a bránit městský přístav. Cenný ekonomický zdroj pro celé tridentské knížectví. Není náhoda, že Riva během středověku nabyla charakteru opevněné obce s četnými obranými prvky, která je v průběhu staletí opakovaně ohrožována mocnými severní Itálie.
Postupem času je pevnost upravována a modernizována. Podle benátského zdroje z roku 1483 ji obklopoval příkop, přes který vedl padací most s ravelinem a také dvě sady hradeb, které se dnes již ztratily. Půdorys komplexu se čtyřmi rohovými věžemi, z nichž jedna je nejstarší, a budovami s nimi spojenými a tvořícími vnitřní nádvoří, naznačuje významný zásah italského šlechtického rodu Scaligerů, pánů z Verony, jenž spravovali Rivu v polovině 14. století. Benátčané, kteří měli nad obcí kontrolu od roku 1440 do roku 1509, pravděpodobně pevnost modernizovali a učinili ji vhodnější pro vojenské potřeby své doby. Jak se jistě stalo i s baštou, jenž chránila město shora. Po znovu dobytí Rivy císařskými vojsky je pevnost zkrášlena díky zásahu knížete – biskupa Bernarda Clesia. Je však obtížné rekonstruovat rozsah různých architektonických a dekorativních prvků. Stavba je ve skutečnosti v roce 1703 vážně poškozena bombardováním z francouzských děl a během rakouské okupace v následujícím století sloužila jako kasárna pro umisťování vojsk.
Opevněný komplex zůstává dodnes neporušený, i když je výsledkem neustálých úprav v průběhu času. Nejstarším prvkem je věž.
V 50. létech 20. století je uvnitř pevnosti zřízeno Městské muzeum, které se tam nachází do současnosti.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Riva del Garda
en.wikipedia.org, it.wikipedia.org
vodní elektrárna Ponale
it.wikipedia.org, cs.wikipedia.org
ulake.it, AI Google
kostel svaté Barbory
ulake.it, AI Google
svatá Barbora
catholica.cz
bašta Riva del Garda
it.wikipedia.org
ulake.it, AI Google
Rocca di Riva del Garda
it.wikipedia.org, castellidelltrentino.it