Máriova paleta z Dolomit
5. část
Více než všechno ostatní,
co má být střeženo,
bedlivě střež své srdce.
Neboť z něho jsou zdroje života
Šalamoun
Moudrý člověk je jako voda.
Voda prospívá všemu a
s ničím nesoupeří.
Lao c'
O moudrosti
Riva del Garda
Město a obec v severoitalské provincii Trento. V regionu Tridentsko – Horní Adiže. Je také jednoduše známa jako Riva a nachází se na severním cípu Gardského jezera.
První stopy lidské přítomnosti na tomto území sahají až do středního paleolitu a nalézají se v teritoriu Monte Baldo. Mezi dnešními provinciemi Trento a Verona. Jihovýchodně od města Riva del Garda. Období tzv. "posledního würmského glaciálniho maxima" učinilo území Trentina nevhodným pro sedavý život kvůli přítomnosti ledovců, jenž ponechaly volné pouze nejvyšší hory. Teprve po zlepšení klimatických podmínek se Homo Sapiens, organizovaný ve skupinách kočovných nebo polokočovných lovců znovu dostal do údolí Trentina bez ledu, k čemuž došlo přibližně před 13 tisíci lety. Stopy lidské přítomnosti jsou nalezeny poblíž Riparo di Moletta Patone nedaleko italské obce Arca.
Podle starověkých historiků Strabóna a Plinia staršího obývali oblast středovýchodních Alp Rhéťané. Informace jsou však velmi vágní a někdy si protichůdné. Někteří starověcí římští historici, když mluví o Rhéťanech, odkazují na různé populace, jako například Camuny a Euganei. Přítomnost usedlých populací věnujících se obchodu v oblasti Riva del Garda je také doložena nálezem džbánů dovezených od Etrusků z 5. století př. n. l. Mezi nejdůležitější nálezy patří tzv. dlaždice Monte San Martino, která se nachází poblíž Riva del Garda. Tato dlaždice, kterou lze datovat mezi 2. a 1. století př. n. l. nese rytiny v camunské abecedě a je nalezena na místě, kde kdysi existovala osada připisovaná Rhéťanům. Místo navštěvované již ve 3. století př. n. l., sloužilo také jako místo uctívání spojené s alpskými Brandoferplätze (velkými votivními hranicemi). Kolem 1. století n. l. je na zbytcích již existujících budov postavena římská svatyně. Jako důkaz smíchání rhétské a římské kultury jsou na místě nalezeny dva oltáře a votivní stůl, o nichž se předpokládá, že pocházejí z 1. století n. l.
Riva v celém středověku nikdy nepřekročila 1 500 obyvatel a proto nezískala status města a je tak podrobena přímé správě knížete – biskupa. Přesto si mohla užívat určitého života, alespoň díky své strategické poloze pro obchodní dopravu z nížiny Pádu.
Ve druhé polovině 13. století se hraběti Meinhardu II. Tyrolsko – gorickému podařilo vyhnat knížete – biskupa Egnona z Trenta a nastolit vlastní moc. Biskup Egnone se uchýlil do Rivy del Garde, kde získal ochranu Odolrica d'Arco a Madruzza z Rivy. Přestože se mu podařilo uchýlit se na bezpečné místo, je Egnone donucen vzdát se Meinhardu II. Tyrolsko – gorickému. Nakonec je Egnone přiměn přestěhovat se do Bolzána.
Mezi léty 1494 a 1555 zmítal italský poloostrov nespočet konfliktů. Na jedné straně svádělo boj o kontrolu nad poloostrovem Francouzské království a na druhé straně koalice Španělského království a Svaté říše římské. Benátská republika za to zaplatí, když se v roce 1509 musí stáhnout z dříve dobytých trentinských území, která se vrátila k Trentskému knížectví. V těchto letech se posílilo spojenectví mezi Trentským knížectvím a rodem Habsburků. Maxmilián I. Habsburský, císař Svaté říše římské, po určitou dobu pobýval v Trentu a svěřil velení nad zde umístěnými vojsky knížeti – biskupovi Giorgiovi Neideckovi. V roce 1514 Neidecka nahrazuje Bernardó Clesio, jedna z nejvýznamnějších osobností v historii Trentského knížectví. Během jeho mandátu vypukla v roce 1517 protestanská reformace a v roce 1525 selská revoluce. Právě kvůli té druhé se Bernardó Clesio uchýlil do Rivy. Do Trenta se vrátil až po porážce rolníků v údolích Valsugana a Val di Non císařskými vojsky Ferdinanda I. Habsburského.
*****
Pobřežní promenáda jezera Garda, město Saló …
Nacházím se před kostelem Zvěstování panny Marie. Neváhám celý kostel náležitě obejít a pozorně prohlédnout každý kout. Pochopitelně nezapomenu na svého parťáka a udělám několikero snímků. Tak strávím bezmála hodinu. I zde však čas pádí svým tempem a neptá se zdali jsem srozuměn. Nastává vhodná chvíle pomýšlet na návrat. Vždyť na mne čeká cesta dlouhá bezmála jeden kilometr až ke kostelu svatého Bernarda, kde čeká autobus.
Jsem na náměstí Svatého Bernarda. Hle kostel je otevřený a přístupný. Neopominu do něho alespoň na několik minut nahlédnout. To už však neodvratně nastává chvíle vyskočit zpátky do sedel. Teda vlastně nastoupit do autobusu. Pokračujeme k příštímu cíli. Po více jak hodinové cestě zastavujeme ve městě Riva del Garda.
Tímto bych vás chtěl pozvat na okružní procházku po zajímavých místech města Riva del Garda. Počátek můžeme umístit třeba na náměstí 3. listopadu. Odtud se přesuneme jen do sousedství na náměstí Cesare Battisti nebo na náměstí Brolio odkud si můžeme prohlédnout zdejší pevnost. V té dnes nalezneme MAG Museo Alto Garda. Z náměstí Piazza del Brolio je možné prohlédnout i kanál La Rocca.
Rocca di Riva del Garda
Pevnost Riva del Garda (italsky: Rocca di Riva del Garda) je středověká pevnost nacházející se ve městě Riva del Garda v provincii Trento. Stojí na umělém ostrově na břehu jezera Garda.
Původní jádro pevnosti je budováno od roku 1124, kdy kníže – biskup Altemanna z Trenta udělil povolení k výstavbě nové pevnosti ve městě. Pevnost známá také jako Nový hrad, protože v obci již existovalo starší opevnění, jenž je dnes zcela ztraceno. Hlavním účelem stavby je kontrolovat a bránit městský přístav. Cenný ekonomický zdroj pro celé tridentské knížectví. Není náhoda, že Riva během středověku nabyla charakteru opevněné obce s četnými obranými prvky, která je v průběhu staletí opakovaně ohrožována mocnými severní Itálie.
Postupem času je pevnost upravována a modernizována. Podle benátského zdroje z roku 1483 ji obklopoval příkop, přes který vedl padací most s ravelinem a také dvě sady hradeb, které se dnes již ztratily. Půdorys komplexu se čtyřmi rohovými věžemi, z nichž jedna je nejstarší, a budovami s nimi spojenými a tvořícími vnitřní nádvoří, naznačuje významný zásah italského šlechtického rodu Scaligerů, pánů z Verony, jenž spravovali Rivu v polovině 14. století. Benátčané, kteří měli nad obcí kontrolu od roku 1440 do roku 1509, pravděpodobně pevnost modernizovali a učinili ji vhodnější pro vojenské potřeby své doby. Jak se jistě stalo i s baštou, jenž chránila město shora. Po znovu dobytí Rivy císařskými vojsky je pevnost zkrášlena díky zásahu knížete – biskupa Bernarda Clesia. Je však obtížné rekonstruovat rozsah různých architektonických a dekorativních prvků. Stavba je ve skutečnosti v roce 1703 vážně poškozena bombardováním z francouzských děl a během rakouské okupace v následujícím století sloužila jako kasárna pro umisťování vojsk.
Opevněný komplex zůstává dodnes neporušený, i když je výsledkem neustálých úprav v průběhu času. Nejstarším prvkem je věž.
V 50. létech 20. století je uvnitř pevnosti zřízeno Městské muzeum, které se tam nachází do současnosti.
*****
Musím se přiznat, že do pevnost jsem jen ze zvědavosti na pár minut nahlédl.
Pro náš následující cíl je potřeba se vrátit na Piazza Tree Novembre (česky: náměstí 3. listopadu). Svou pozornost věnujeme zdejší věži Torre Apponale.
Torre Apponale
Věž Apponale (italsky: La torre Apponale) je vysoká 34 metrů a nachází se na náměstí Piazza Tree Novembre, v jeho východní části. Má přímí výhled na starý městský přístav. Pretoriánský palác se nachází na západě, zatím co městská pevnost na východě od věže. Součástí věže jsou hodiny. Pozoruhodným prvkem je Anzolin, malá korouhvička ve tvaru anděla na vrcholu věže. Anzolin se stává uznávaným symbolem města Riva del Garda.
Věž je postavena ve 13. století. Díky své poloze v srdci města, poblíž nábřeží a přístavu se stává klíčovým bodem pro sledování pohybu lodí a ochranu města před potenciálními protivníky.
Věž nechala postavit pravděpodobně šlechtická rodina Bonvicini z Rivy a to navzdory opačné vůli knížete – biskupa Federica Vangy. Je pochopitelně nařízeno její zbourání. Avšak po několika jednáních rodina Bonvicini postupuje majetek knížeti Vangovi, ale ponechává si feudální výhody.
V 16. století je věž výrazně zvýšena na současnou výšku asi 35 metrů, přičemž k této změně patří i elegantní zvonice.
Torre Apponale v průběhu času slouží v různých rolích:
- jako městská věznice
- jako důležité vyhlídkové stanoviště.
Stráže zvoní na zvony, aby upozornili město na nebezpečí.
Ve 20. létech 20. století věž prošla důležitými rekonstrukcemi a úpravami, jejímž hlavním cílem je odstraní předchozího cibulovitého krytu vrcholové části.
Věž je nyní oblíbenou turistickou atrakcí a nabízí návštěvníkům, jež se nebojí 165 schodů, odměnu v podobě nenapodobitelného panoráma města a jezera Garda. Vstupenky lze zakoupit u vchodu věže.
Stojí jako významná památka a důkaz historického a architektonického významu města Riva del Garda.
*****
Směle kráčím přes náměstí 3. listopadu. Pevně rozhodnut vystoupat až na horu. Vstupuji do věže a zastavuji se u pokladny. Se svým obvyklým temperamentem se snažím zakoupit vstupenku. Pokladní kouká trochu překvapeně, ale promptně reaguje. Slavím úspěch … Podařilo se mi zakoupit vstupenku. Pomalu stoupám po 165 schodech na horu. Musím potvrdit, informace nelhali. Výhled je naprosto uchvacující. Nejen na město, leč i na v dáli se rýsující jezero Garda. Můj parťák fotoaparát má žně. Pořizuji jednu fotografii za druhou. Když se po notné chvíli dost vynadívám a dosti nafotografuji je čas opustit věž. Čeká mne ještě mnoho co objevovat ... Co třeba bránu svatého Josefa?
Porta di San Giuseppe
Jedním ze symbolických míst města Riva del Garda je Porta di San Giuseppe (brána svatého Josefa). Jedna ze tří chodeb vedoucích do centra města a na břeh jezera. Turisté i místní obyvatelé si však často neuvědomují původní účel budovy. A to natolik, že s úžasem vidí barokní zvonici tyčící se nad branou. To je jedna z prvních indicií k pochopení toho, čím Porta di San Giuseppe kdysi byla: Kostelem. Přesněji řečeno nejstarším kostelem ve městě. Nejprve zasvěcený Disciplíně a poté svatému Josefovi.
Informace o liturgické budově a datu její výstavby jsou bohužel kusé. Pravděpodobně je postavena velmi dávno, jelikož slavná zvonice, přestavěná v barokním slohu, dodnes nese vyobrazení osmicípého kříže Řádu maltézských rytířů. Prameny uvádějí, že další kříže byly na fasádě, jeden uvnitř a jeden na fresce v sakristii.
Od 15. století je budova vždy označována jako kostel bratrstva Battuti nebo Disciplini, instituce složené z laiků z Trentina, kteří měli v úmyslu sloužit bohu. Z dostupných pramenů je možné rekonstruovat normativní text bratrstva a sledovat povinnosti a odpovědnost jeho členů. Ti se angažovali v náboženských, sociálních a charitativních aktivitách. Členové bratrstva museli pravidelně odvádět částky na jeho provoz a na ochranu dědictví, z čehož lze odvodit, že museli pečovat o církevní majetek a chránit ho.
Dalším užitečným popisem pro pochopení původní podoby kostela je popis pastýřské návštěvy z roku 1653. Při této příležitosti je liturgická budova rozdělena na dvě lodi. S hlavním oltářem, oltářem svatého Josefa a svaté Apollonie a v boční lodi oltářem zasvěceným Madoně del Carmile. Tento nový oltář pravděpodobně nebyl objednán bratrstvem Disciplini, ale spíš jiným bratrstvem. Bratrstvem Panny Marie Karmelské.
Zlom nastává na konci 17. století, kdy je liturgická budova reorganizována a kompletně zrekonstruována. Oltář Oplakávání mrtvého Krista je odstraněn, čímž se větší význam dal oltáři zasvěcenému svatému Josefovi, který je přemístěn do prostoru presbytáře. Kostel tak potřeboval nový hlavní oltář. Proto je zakázka svěřena místním kameníkům, včetně Silvestra Ogny, působícího toho času v Limone sul Garda. Oltář je tvořen mramorovým rámem složeným ze čtyř sloupů ze smíšeného mramoru a cymátia s trojúhelníkovým tympanonem. Cymátium je také charakterizováno dvěma krásnými modlícími se anděli, které Giuseppe Sava přinesl do dílny Carra v Brescii.
Během první světové války je kostel vážně poškozen. Navzdory výzvě militantního výboru občanů Rivy v roce 1924 rivský arcikněz považující kostel Disciplini za druhořadý Raději požádal, aby finanční prostředky určené jako kompenzace válečných škod byly použity na restaurování kostela Santa Maria Inviolata. Koncem 30. let 20. století proto převážil rozkaz zbourat nebo alespoň vybourat kostel, který je v té době považován za málo umělecky hodnotný. Tři oltáře jsou prodány a oltářní obrazy kostela spolu s dalšími díly jsou místo toho určeny k muzejní expozici. Zbytek dědictví je ztracen.
A tak se vytváří nová příjezdová cesta do centra města. Ta slavná pasáž, jenž by jste jednoho dne mohli projet. Doufám, že při této příležitosti se zastavíte a zamyslíte nad vším, o čem jsem vám vyprávěl …
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Riva del Garda
en.wikipedia.org, it.wikipedia.org
Rocca di Riva del Garda
it.wikipedia.org, castellidelltrentino.it
Torre Apponale
it.wikipedia.org, AI Google
Porta di San Giuseppe
progettostoriadellare.it