Máriova paleta z Dolomit
4.část
V půl naši zemské pouti
když se vkročí,
já octnul jsem se v tmavém pustém lese,
neb cesta pravá zmizela mi z očí
Dante Alighieri
Každý člověk na zemi
bez ohledu nato co dělá
hraje vždy hlavní roli
v Historii světa.
A obvykle o tom neví
Paulo Coelho
kniha Alchymista
Saló
Saló (latinsky: Salodium) je město v provincii Brescia v regionu Lombardie na břehu jezera Garda. Ve městě se nachází nejdelší promenáda. Město je v letech 1943 až 1945 sídlem vlády Italské sociální republiky. Státu označovaného jako "Salóská republika"
(italsky: Repubblica di Saló).
Římské základy se překrývají s již s existujícími osadami. Pravděpodobně sahajícími až do období neolitu. V severozápadní oblasti Saló (oblast Lugone, nyní Via Sant' lago) je ve 20. letech 20. století objevena římská nekropole a v 70. letech 20. století vedli důkladné vykopávky k objevu 171 hrobek a dalších různých nálezů. Včetně amfory, jež je nyní vystavena v archeologickém muzeu v Miláně.
Dne 13. května 1426, se po dlouhém období válek, města na západním břehu jezera spontánně připojila k Benátské republice, kde setrvala následující tři století. Na hlavním náměstí dodnes stojí sloup se lvem svatého Marka. Symbolu Benátek.
V průběhu let Benátky daly této provincii "Stato de Tera" velkou autonomii. Tím zůstává de facto nezávislou oblastí a získává tituly jako "Magnifica Patria" (česky: Velkolepá vlast) a "Figlia primogenita della Serenisima" (česky: prvorozená dcera Serenissimy).
Generální rada Patrie a její další instituce zůstaly soustředěny v Saló, jenž tak získává na významu a vlivu. Ačkoli hlavní město vyslalo guvernéra, který se honosil tituly jako "Provveditore" (česky: Poskytovatel, dozorce) a "Capitano della Riviéra" (česky: kapitán Riviery). S pravomocí jednat jako trestní soudce pro celou Riviéru. Zatím co, občanské právo vykonává brescianský podesta (držitel nejvyššího civilního úřadu), jenž sídlí v Saló. Kromě zemědělství a obchodu se v této době rozvijí i plátěný průmysl.
V roce 1796 bojují Napoleonovy jednotky s rakouskou armádou v severní Itálii během prvního italského tažení. Konec Benátské republiky (smlouvou z Campo Formia) ukončuje i postavení města Saló, jako hlavního města západní riviéry. 1. ledna 1797 prozatímní brescianská vláda zřídila Kanton Benaco, kam patřilo i město Saló. V letech 1805 až 1814 se město stává součástí Cisalpské republiky a poté Napoleonského království Itálie.
Po napoleonské éře se město Saló stává, v letech 1815 až 1859 součástí rakouského království Lombardie – Benátsko.
V říjnu 1943 je mezi Saló a Gargnanem založena Italská sociální republika. Známá jako Repubblica di Saló. Přítomnost ministerstva zahraničních věcí, tiskových kabin a překladatelské služby pro zahraniční tiskové zprávy v lombardském městě znamená, že republika je známa pod názvem města. Nicméně oficiálním hlavním městem Italské republiky zůstává Řím.
Rozhodnutí přesunout hlavní ministerstva na břehy jezera Garda je přizpůsobeno především blízkosti k nacistickému Německu. Jehož území v Tyrolsku zahrnovalo celé dnešní Tridentsko – Horní Adiže a sahalo až k obci Limone sul Garda. Jež umožňovalo nacistickou kontrolu nad loutkovým státem Benita Mussoliniho. Ztěžovalo tak, vzhledem k decentralizaci a dějišti všech ekonomických a vojenských rozhodnutí, samostatný a efektivní výkon moci. Druhým argumentem je, že oblast Gardy je téměř nedotčena partyzánskou aktivitou. Tento jev zůstává aktuální i později, díky přítomnosti RSI. Třetím argumentem je, že oblast se nachází mimo průmyslové oblasti severní Itálie, což jsou místa často navštěvovaná spojeneckým letectvem.
*****
I přes štědrý čas, jenž nám je poskytnut. Je potřeba pomýšlet o návratu. Snažil jsem se projít celou rozsáhlou vilu. Na nic dalšího ovšem nezůstal čas. Proplétám se proto uličkami Sirmione zpět na parkoviště před hradem Scaligero. Kolem hradu jen zklamaně procházím. Moc jsem chtěl do hradu alespoň nahlédnout. Tak snad příště …? Na parkovišti nastoupíme všichni do autobusu. Naším dalším plánem je pomyslná okružní cesta kolem Gardského jezera. Opouštíme tudíž město Sirmione. Následující zastávkou, po čtyřiceti pěti minutách jízdy, je město Saló. Zde zastavujeme nedaleko kostela San Barnardino of Siena. Vystoupíme z autobusu. Ještě na tom samém místě obdržíme instrukce a pár tipů do kapsy. A všichni se rozprchnou … I já opouští místo a ulicí Via Canottierri mířím na pobřežní promenádu jezera Garda. Než však vůbec dojdu na promenádu, upoutá můj pohled sloup na jehož vrcholu trůní okřídlený lev. Jak až později zjišťuji jsem na náměstí Serenissima na počátku promenády kam jsem původně šel.
Stele del leone di Gabriele d'Annunzio
Ve středu náměstí Piazza Serenissima, ozdobeného staletými olivovníky a zcela pěší zónou, stojí stéla s bronzovou sochou zobrazující okřídleného lva z Benátek. V jedné tlapě drží otevřenou knihu. Je to dílo slavného salónského sochaře Angiolina Aimeho. Lev je symbolem představujícím Serenissima Repubblica di Venezia, jejíž bylo město Saló kdysi součástí. Na podstavci je plaketa s věnováním od italského básníka a spisovatele Gabriele d'Annuncio: "Okřídlený lev může znovu řvát, a to i v této kotlině, jenž Serenissima upřednostňovala a poctila titulem VELKOLEPÁ VLAST".
Lev svatého Marka
Lev svatého Marka je symbolické znázornění evangelisty Marka, zobrazeného v podobě okřídleného lva. Mezi dalšími prvky přítomnými v různých kombinacích patří svatozář na hlavě a otevřená kniha s nápisem: "PAX TIBI MARCE EVANGELISTA MEVS".
Lev svatého Marka je staletým symbolem Benátek. Jeho starověké republiky. Současným symbolem města a provincie Benátsko. Stejně jako regionu Veneto a mnoha civilních, vojenských a politických institucí.
Lva svatého Marka lze nalézt ve všech městech, jenž bývaly součástí Benátské republiky.
Spojení mezi okřídleným lvem a Benátkami vychází z velmi staré tradice, podle níž anděl v podobě právě okřídleného lva oslovil svatého, jenž ztroskotal v lagunách, slovy: Pax tibi Marce, evangelista mevs. His requiescet corpus tuum (Pokoj tobě Marku, můj evangelisto. Zde tvé tělo odpočívá) a předpověděl tak, že v těchto místech jeho tělo jednoho dne nalezne odpočinek a úctu.
Symbol lva vyjadřuje heraldický význam majestátnosti a síly (ten druhý je obzvláště zdůrazněn zdviženým kočičím ocasem). Zatím co kniha výtečně ilustruje pojem moudrosti a míru. Svatozář zprostředkovává obraz náboženské zbožnosti. Meč kromě významu vojenské síly je také symbolem spravedlnosti. Ve skutečnosti se opakovaně objevuje v zobrazeních spravedlnosti, ať již antropomorfních nebo jiných.
*****
To už kráčím po promenádě Piazza Decorati al Valor Civile po břehu jezera Garda. Svým obvyklým tempem. Co noha nohu mine. Nebo lépe, od jednoho snímečku k tomu následujícímu. A že je co objevovat … Jedno úžasné panoráma střídá druhé. Avšak neuplyne ani pět minut a opět zastavuji. Tentokrát mou pozornost upoutá busta na podstavci. To se ale procházím po následující části promenády, jenž nese název Lungolago Zanardelli. Popojdu blíž a na podstavci čtu nápis: Gasparo da Saló. Nabízí se otázka: Kdo je Gasparo da Saló? A odpověď … Pro odpověď čtěte dále.
Gasparo da Saló
Je jméno dané Gasparu Bertolittimu jednomu z prvních výrobců houslí a zkušenému hráči na kontrabas. Do současnosti se dochovalo na osm desítek nástrojů. Housle, altové i tenorové violy, violóny a kontrabasy.
Gasparo se narodil v roce 1542 v Saló u Gardského jezera v Brescii. V rodině se zájmy v oblasti práva, umění, hudby a řemesel. Jeho dědeček Santino, vlastník půdy a stáda, o kterém se předpokládá, že pravděpodobně vyráběl hudební střevní smyčce, se přestěhoval z Polpenazze do Saló, hlavního města Gardské riviéry. Pravděpodobně proto, aby hledal větší příležitosti, které se tehdy v Saló nabízely. Jeho hudební scéna byla velmi bohatá a živá.
Gasparo da Saló své hudební vzdělání utvářel v období rostoucí kultivovanosti a profesionality hudebníků a houslistů ze Saló a Brescie. Z nichž mnozí hráli v bazilice svatého Marka v Benátkách. Také na mnoha dalších hudebně významných evropských dvorech. Od počátku 40. let 16. století.
Gasparo da Saló rozvinul umění výroby houslí a smyčců na velmi vysokou úroveň. Tuto tradici předal pěti známým studentům:
- Svému nejstaršímu synovi Franciscovi.
- Alexandru de Masiliis z Marseile ve Francii.
- Giovannimu Paolovi Magginimu z Botticina v okolí Brescie.
- Jacomovi de Lafranchinimu z Valle Camonica.
- tvůrci známému pouze jako Battista.
Export se dostal do Říma, Benátek a Francie.
Umírá 14. dubna 1609. Krátká úmrtní zpráva z té doby zní: "Messer Gasparo Bertolotti, mistr houslí, zemřel a je pohřben v Santo Joseffo". Přesné místo, kde jeho ostatky leží mezi hroby Brescianské hudební církve, spolu s Antegnatim Costanzem, Donem Cesarem Bologninim a Benedettem Marcellem, není známo.
*****
Jsem zpět na Lungolango Zanardelli, pokračuji dále po promenádě. Jdu svým obvyklým tempem. Od jednoho snímečku k tomu následujícímu. Kochám se panorámatem jezera. Neuplyne ani pět minut a nanovo stojím. Jsem na náměstí Zanardelli. Kromě mnoha kavárniček zdobících obvod náměstí, trůní uprostřed socha. Není potřeba chodit blíže. Není pochyb komu je soch věnována.
Giuseppe Zanardelli
Italský právník a politická osobnost. Od 15. února 1901 do 3. listopadu 1903 působil jako italský premiér. Byl výtečným řečníkem a také velmistrem Svobodných zednářů.
Zanardelli, zastupující buržoazii z Lombardie, zosobňoval klasický liberalismus, občanské svobody, volný obchod a laissezfaire ekonomiku. Během své dlouhé politické kariéry patřil k nejhorlivějším zastáncům svobody svědomí a rozvodu.
Jeho navrhovaný rozvodový zákon, ačkoli byl ve sněmovně odhlasován, musel být stažen kvůli silnému odporu země. Vzhledem ke zhoršujícímu zdraví odešel z vlády 21. října 1903 a ve funkci premiéra ho nahradil Giovanni Giolitti. Unavený a nemocný zemřel 26. prosince 1903 v Madernu.
Dne 15. září 1902 se Zanardelli ubytoval v hotelu Imperiál Hotel Tramontáno, jenž vlastnil komendátor Guglielmo baron Tramontáno ze Sorrenta, jenž byl zároveň starostou tohoto města. Baron Tramontáno požádal hudebníky bratry Giambattistu a Ernesta de Curtise, aby složili a napsali píseň na Zanardelliho počest. Výsledkem se stala slavná neapolská píseň "Torna a Surriento" (Vrať se do Sorrenta).
*****
Po nezbytném snímečku pokračuji dále. Jdu co noha nohu mine. Od jednoho snímečku k tomu následujícímu. Kochám se panorámatem. Až …? Až dojdu ke svému cíli. Chiesa di Santa Maria Annunziata.
Duomo di Santa Maria Annunziata
Kostel Zvěstování Panny Marie (italsky: Chiesa di Santa Maria Annunziata, Duomo di Saló) je hlavní náboženská budova ve městě Saló.
Stavba kostela je zahájena v roce 1453 architektem Filipem delle Vacchem z Caravaggia v Lombardii. Je postaven v pozdně gotickém slohu a nahrazuje předchozí budovu, jenž na tomto místě stála. Kostel, ačkoli je v pozdějších obdobích přestavován, stále si zachovává vysoký stupeň čitelnosti svých starobylých předchůdců. Třílodní kostel s transepty spočívajícími na dvanácti válcových sloupech z šedého kamene pocházejícího z nedalekých lomů Seasso. Osmiboké základny přecházejí ve válcový sloup a ten je nahoře ukončen osmibokou hlavicí. Vše dohromady dodává formu a strukturu hmotě budovy.
Světlo je původně v takto pečlivě kalibrovaném prostoru zajištěno lancetovými okny ve stěnách uliček. Tyto otvory jsou zakončeny druhou řadou menších oken, která se nachází v horní části hlavní lodi. Tato původní dávka světla se ztrácí v důsledku transformací provedených v 16. století.
V kostele se nacházejí obrazy od malířů Girolama Romani, Zenone Veronese a Paula Veneziana. Nachází se zde i velkolepý polyptych ze zlaceného dřeva z roku 1510. Celek doplňují fresky od řeckého malíře Antonia Vasilacchi.
Samostatnou kapitolou je podlaha. Složená z bílé, šedé, červené a modré v podobě mnoha geometrických vzorů. Samostatných i kombinovaných v určitém řádu, jenž jsou velmi krásné na pohled.
Z jižní strany kostela, obrácené k jezeru, je jasně viditelná architektonická struktura budovy s vysokou okenní centrální lodí ze smíšeného zdiva, která kontrastuje s cihlovými obvodovými zdmi a kupolí na vrcholu kruhové lucerny. Perličkou budiž, že podle kroniky stavitelé otevřeli cihelnu ve vesničce Portese. Hotové cihly na stavbu kostela pak dopravovaly veslice.
Příběh má pokračování …
Ještě se sluší poznamenat, že inspiraci jsem čerpal:
Saló
en.wikipedia.org, it.wikipedia.org
Lev svatého Marka
it.wikipedia.org
Stele del Leone di Gabriele d'Annunzio
tripadvisidor.com
Gasparo da Saló
en.wikipedia.org
Giuseppe Zanardelli
en.wikipedia.org
Duomo di Santa Maria Annunziata
en.wikipedia.org, parrocchiadisalo.it.