Máriova paleta z Dolomit
10. část
Kdo hodně sní, není zdravější než ten,
kdo sní, co potřebuje
a stejně nelze pokládat za vzdělance toho,
kdo toho přečetl nejvíc
a kdo se nejvíc naučil,
ale kdo přečetl a naučil se věci užitečné.
Diogenés ze Sinópy
Cíl lze definovat jako život
v souladu s přírodou,
nebo jinými slovy,
v souladu s naší vlastní lidskou přirozeností
i s přirozeností vesmíru.
Zénón z Kitia
Lanovka Renon
Lanovka Renon (italsky: La funivia del Renon, německy: Rittner Seilbahn) je lanový systém osobní dopravy spojující obce Bolzáno a Renon. Provozuje ji společnost Strutture Transporto Alto Adige SpA a je součástí integrovaného tarifního systému autonomní provincie Bolzáno.
Mezi počátkem 20. století a 60. léty 20. století je jedinou infrastrukturou spojující náhorní plošinu Renon a údolí Bolzáno železnice. Propojující náměstí Piazza Walther v Bolzánu a osadu L'Assunta. Vlaky urazí trasu v obou směrech za více jak hodinu a dvacet minut.
"Renonský vlak" se nakonec stává zátěží pro místní mobilitu. Po několika studiích je rozhodnuto o zrušení části železniční trati. Konkrétně ozubnicové dráhy, jež stoupá z údolí směrem k náhorní plošině a její nahrazení lanovkou.
Práce jsou zadány milánské společnosti Ceretti e Tanfani. Práce postupují rychle a 16. července 1966 lanovka nahrazuje železnici, jejíž použití je tím omezeno pouze na horský úsek L'Assunta – Collalbo.
Aby se zabránilo uzavření lanovky, jež by se shodovalo s oslavami 100. výročí železnice Renon, je provoz prodloužen přibližně o rok po plánovaném termínu prohlídek. Mezitím jest vypsáno výběrové řízení na rekonstrukci, jenž vyhrála společnost Leitner pro lanovku a společnost Seeste Bau pro stavební práce. Provincie Bolzáno a městská správa si rozdělili náklady na práce uzavřením dohody o partnerství veřejného a soukromého sektoru. Architektonický návrh nových stanic je svěřen bolzánskému architektovi Lucovi Zangirolamimu, který navrhl konstrukce s jednoduchými futuristickými liniemi, velkými skleněnými plochami a vnějším měděným obložením.
Provoz starého systému skončil 17. září 2007 a okamžitě začaly rekonstrukční práce. Navzdory některým strukturálním obtížím:
Městská poloha údolní stanice (rekonstrukce má vliv na dopravu v Bolzánu)
Nutnost zabránit poškození elektrického vedení
Nález nevybuchlé letecké bomby z druhé světové války
Období špatného počasí
Přes tyto překážky jsou operace dokončeny za něco málo přes dvacet měsíců. Nový systém je slavnostně uveden do provozu 23. května 2009.
Rychlost hnacího prstence není konstantní. Kvůli omezenému prostoru dostupnému v dolní stanici postavené na omezeném půdorysu předchozí stanice není možné vytvořit dostatečně dlouhé startovací rampy. Aby se dosáhlo plánované provozní rychlosti 7m/s, při přiblížení nebo odjezdu kabiny ze stanice, rychlost se na několik sekund sníží na 3m/s, čímž se vytvoří tzv. pulzní provoz. Celá cesta trvá necelých 12 minut.
Trať měří vzdušnou čarou 4 541 metrů se sedmi liniovými podpěrami a v pravidelných intervalech roztečnými a stabilizačními kozlíky mezi nosnými lany, doplněnými o podpěrný váleček pro přepravní systém. Tyto prvky v kombinaci se dvěma nosnými lany zajišťují vysokou stabilitu pojezdu kabiny za nevlídného nebo větrného počasí. Převýšení je přibližně 950 metrů. Nad instalací vede ještě ochranné lano vybavené viditelnými červenobílými bójemi, jenž brání srážce letadla s instalací.
Lanovka Renon umožňuje snadný přestup na železnici Renon u horní stanice v Soprabolzánu. Jejich jízdní řády jsou harmonicky sladěny tak, aby cestující mohli během několika minut přestoupit z jednoho dopravního prostředku na druhý.
*****
Protentokrát sedláme lanovku. Lanovkou jedeme z Bolzána a vystupovat budeme na jejím horním konci v obci Soprabolzáno.
Soprabolzano
Soprabolzano (německy: Oberbozen) je malé městečko na náhorní plošině Renon ve výšce 1221 metrů nad mořem v provincii Bolzáno.
Název místa, jež odkazuje na jeho bezprostřední nadmořskou výšku nad Bolzánem je poprvé doložen v notářských záznamech jihotyrolského notáře Jakoba Haase z let 1237 a 1242 jako Oberpoazen.
S Bolzánem je spojeno lanovkou a z horské stanice jezdí charakteristický vláček, jenž křižuje náhorní plošinu. Jedním směrem se dostanete do obce Collalba (německy: Klobenstein). Druhým směrem do vesnice Maria Assunta (německy: Maria Himmelfahrt), rekreačního střediska bolzánských patriciů od roku 1600. Zdá se dokonce, že německý výraz "Sommerfrische" (letní svěžest ve vysoké nadmořské výšce) poprvé použilo bolzánské měšťanstvo v Soprabolzánu.
*****
První možnosti využíváme i my a po krátkém čekání nastupujeme do vlaku směr Collalbo. Zde na konečné vystupujeme. Procházíme celou obcí až ven a míříme po Strada Provinciale 73 k zemním pyramidám, našemu cíli. Avšak ještě než dosáhneme cíle učiníme přestávku. Malý kousek za městečkem Collalbo se ještě zastavujeme v obci Longomoso.
Komenda Lengmoos
Longomoso (německy: Lengmoos), vesnice stojící na náhorní plošině Renon (německy: Ritten) se může pochlubit bohatou historií spojenou se svou polohou na staré poutní trase. Lengmoos sloužil jako důležité místo odpočinku a zásobování na Císařské trase (německy: Kaiserweg) přes Alpy.
Místo je dobře zvoleno, protože když je soutěska Eisack neprůchodná. Jak se ve středověku často stávalo vedla náhradní trasa průsmykem svatého Ulricha a přes náhorní plošinu Ritten. Stál zde již od roku 1211 hospic. Od roku 1235 tuto službu pro cestovatele a poutníky provozoval Řád německých rytířů. Od počátku 16. století je trasa soutěskou Eisack upravena na sjízdnou silnici a trasa přes náhorní plošinu Ritten pozbývá svůj účel. Během selské války v roce 1525 je budova vypleněna a zničena.
Současná budova komendy Řádu německých rytířů pochází z roku 1650. Mohutná budova Krychlového vzhledu se střechou tvaru pyramidy. V prvním patře stojí za zmínku krásné štukové stropy, tapety zobrazující biblické scény i epizody z historie řádu a také nádherná kamna ve tvaru koně z doby kolem roku 1740. Ve druhém patře se nacházejí místnosti, kde správní rada komendy pořádá od května do října kulturní akce jako výstavy nebo koncerty.
Od roku 1973 se zde konají Rittenské letní hry. Divadelní představení pod širým nebem.
Chiesa di Santa Maria Assunta
Kostel Nanebevzetí Panny Marie (italsky: La chiesa di Santa Maria Assunta, německy: Pfarrkirche Maria Himmelfahrt) je římskokatolický farní kostel v obci Longomosu na náhorní plošině Renon (německy: Ritten).
Kostel, postavený pravděpodobně v románském slohu, vznikl jako základ nemocnice pro poutníky. Místo původně sloužilo, jako místo odpočinku pro poutníky a cestovatele nebo jako hospic. První písemná zmínka pochází z 9. ledna 1211, kdy tridentský biskup přiděluje k nemocnici farnost Ritten včetně všech příjmů. Slavnostní vysvěcení provádí tridentský biskup Gerardo Oscasali v roce 1225. Kostel je už od počátku zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Od roku 1235 se Lengmoos (Longomos) stává sídlem komendy Řádu německých rytířů. Kolem roku 1500 je Lengmoos povýšen na samostatnou farnost. V roce 1514 je kostel přestavěn v novogotickém slohu. Dne 1. prosince 1661 Georg Nikolaus Vinter soudce z Laudeggu a zemský komtur uděluje kostelu beneficium pořádání ranní mše. Patronátní právo zůstává současným členům řádu.
Kostel je jednolodní stavba. Presbytář a loď kostela se vyznačuje síťovou klenbou a lomenými obloukovými okny. Na vnějších zdech se nacházejí dva kamenné portály s půlkruhovým obloukem. Dřevěný gotický chór pochází ze 14. století. Vnitřní stěny si zachovaly stopy fresek, jenž lze připsat bolzánské škole.
Zvonice je částí stavby, jež se dochovala v původním stavu od doby její výstavby. Nachází se nalevo od kostela. Opírá se o něj mírně odsunutá. Má úzká a vysoká trojitá lacetová okna.
Součástí areálu kostela je hřbitov s dvoupatrovou pohřební kaplí.
Farní kostel, hřbitovní kaple a hřbitov jsou od 11. ledna 1983 zapsány na seznam historických památek.
*****
Po průzkumu obce Longomoso jsme opět na cestě k našemu cíli. Renonské zemní pyramidy (italsky: Le piramidi di terra del Renon, německy: Erdpyremiden am Ritten) jsou přírodní památka nacházející se na Renonské náhorní plošině nedaleko města Bolzána. Zemní pyramidy jsou v Jižním Tyrolsku poměrně rozšířeným jevem a nacházejí se na několika místech. V minulosti si však lidé nedokázali vysvětlit, jak hliněné pyramidy vznikají. Vyprávěli si proto příběhy a legendy o vzniku a odchodu hliněných věží.
La legenda
Před mnoha lety měl kněz z Longomosa sloužit mši v Monte di Mezzo. Byl deštivý podzimní den a brzy se stmívalo. V té době na Renonu stále žily čarodějnice. V těchto deštivých dnech se rády setkávaly, aby spolu tančily.
Než se kněz vydal domů, už byla tma. Protože cestoval sám, spěchal zpět do Longomosa. Právě když přecházel rokli Rio Fosco, čarodějnice ho už očekávaly. Protože je neviděl, snadno ho vyděsily. Začaly zpívat po obou stranách cesty a létaly kolem kněze na košťatech. Třást se, ale nepokusil se otočit.
Když pak vytáhl z kapsy růženec a začal se modlit Ave Maria, čarodějnice se rozzuřily. Nemohly uvěřit … Kněz dokázal překonat svůj strach vírou. Chtěly ho strčit do údolí. Zrovna když se ho chtěly dotknout, kněz seslal kletbu a všechny čarodějnice se proměnily v hliněné věže. Hliněné sochy měly sloužit jako ponaučení pro ostatní čarodějnice. Od toho dne se jich už nikdo nemusel bát …
Pokud však patříte k těm, co dávají přednost vědě čtěte zde:
Piramidi di terra del Renon
Pyramidy se původně nazývaly "Lahntürme", neboli sesuvné věže.
Pyramidy jsou jedinečnými výtvory svého druhu a vznikají erozí sypkých usazenin ledovcového původu, jež se projevují určitým stupněm zpevnění. Tyto usazeniny jsou velmi heterometrické a jsou charakteristické lokální přítomností štěrku a velkých balvanů hojně ponořených v jemných sedimentech bohatých na bahno. Eroze v důsledku odtoku povrchové vody vytváří postupně hlubší brázdy, oddělené od sebe víceméně ostrými hřebeny, jenž jsou také náchylné k erozi.
V přítomnosti balvanů je tento jev dočasně omezen, což má za následek izolované věže zakončené balvanem, který v podstatě funguje jako "ochranná čepice". Sloupy pyramid mohou být více či méně protáhlé. V určitých případech lze pozorovat sousední pyramidy, které sdílejí spodní část věže. Běžně jsou zemní pyramidy uspořádané podél hřebenů.
Postupem času působení povrchové vody postupně ztenčuje sloupec, což činí kamennou korunu nestabilní. Poté se zřítí a zanechá věž holou, jež obvykle rychle eroduje. Zemní pyramidy proto nejsou statické, ale neustále se vyvíjejí. Jejich cyklus zahrnuje neustálou erozi, až do bodu zhroucení, což ponechává prostor pro nové formace. V Jižním Tyrolsku se nacházejí i další podobné přírodní památky, jako například pyramidy v Platě, avšak ty v Renonu jsou považovány za místo zrodu zemních pyramid.
*****
Přiznávám, že vlastně moc netuším, jak dlouhou dobu jsme strávili u pyramid. Mohlo to být deset minut, třicet minut, ale třeba i hodina … Čas v takovýchto případech plyne jinak. Plyne nějak pomaleji. V každém případě, ale doputuje přeci jen do bodu, kdy je potřeba přemýšlet o návratu. A tento moment přichází i teď. Takže zpět na cestu. Na cestu návratu. Avšak zatím mne neopouštějte a buďte trpěliví. Cestou zpět se stejně zastavujeme u restaurace … Nebo to byl penzion? Už nevím … Ale to hlavní … Přišel čas na kávu. Odněkud, jen tak po větru, přilétla informace, že zde mají štrůdl (chcete li jablečný závin), to už jsem neměl sílu odolat. Domluvím se z průvodcem, že to musím vyzkoušet a skupinu dohoním později. Průvodce měl pro mne pochopení a ihned souhlasil. Posadím se venku na terase a vychutnávám odpolední sluníčko. Když mi přistane na stole káva a očekávaný štrůdl. V naprostém klidu obé vychutnávám … Když jsem v nejlepším, někdo mi zaklepe na rameno. Jen nerad se otočím. On to čas. Ukazuje na hodinky. Neochotně vstávám, ale musím souhlasit, že vlak na mne nepočká. Rychlou chůzí jdu do Collalba na vlakové nádraží, kde se připojím k naší skupině. Přicházím s jazykem na vestě. Co mne naprosto odrovná je zjištění, že mám mnohem více času než jsem se domníval. A tak čekám … Čekám na příjezd vlaku. Vlak přijíždí asi za třicet minut. Celá naše skupina nasedá do vlaku a vracíme se do naší výchozí stanice Soprabolzáno. Zde přestupujeme opět na lanovku a sjíždíme do Bolzána. Tady nastupujeme do našeho autobusu a nočním přejezdem se vracíme do České republiky.
Ještě se sluší poznamenat, že inpiraci jsem čerpal:
lanovka Renon
it.wikipedia.org
Soprabolzano
de.wikipedia.org, it.wikipedia.org
komenda Lengmoos
suedtirolerland.it, Google AI
chiesa di Santa Maria Assunta
de.wikipedia.org, it.wikipedia.org
piramidi di terra del Renon
it.wikipedia.org
la legenda
ritten.com